Člověk a Lidé

Společnost vytváří lidi. Lidé vytváří masu. Masa je bezmasá, schází v ní totiž člověk. Masa nemá jméno, má jen hesla, obecné názvy, často nemá tvář. Zůstaly jen oči a ty jsou často mrtvé. Hlasy ozývají se jen v unisonu, pronášejíce schválená slova.

Jsem si jist, že výše uvedeného jsem si nevšiml sám.

A i přesto nikdo o tom nemluví.

Před několika minutami jsem provedl kontrolu příspěvků na příští týden.

Byly velmi zvláštní, mezi nimi a okamžikem, kdy bude publikován tento článek uteče jeden a půl roku. Dlouhá doba pro někoho, kdo je na cestě tak krátce.

Již dva měsíce mám na své vizitce na místě vyhrazeném pro titul jediné slovo

HUMAN

Anglická verze wikipedie má pod tímto titulem snad nejdelší popis na který jsem narazil. V České schází.

Mám však prý možnost jej vytvořit.

Nemám. Wikipedia mne totiž již pár let blokuje.

Proč? Nevím.

Mé jméno sama nese. Dal ho tam však někdo jiný. Na vlastní popud.

Jsem člověkem a jsem na to hrdý.

Nikdy mne nebavilo jít s davem, ztratit identitu, tvář i hlas v opakování zemdlelém slov co pronáší zemdlelí.

Cesta, na kterou jsem se vydal je dlouhá a každý její krok je krásný.

Nehledím na to, kolikrát jsem již prošlapal obuv, přetrhal tkaničky, kolikrát jsem na své cestě, v níž pomáhá mi jedno kolo, píchl. Je třeba jít dál a za sebou nechávat stopy jen tak lehké, aby vítr je neodvál, než najde je někdo další, zároveň však takové, které nebudou důlky vyhaslých očí.

V perexu jsem použil název jedné z knih, které na mne velmi zapůsobily. Jmenuje se HODINA MRTVÝCH OČÍ a vypráví o válce a smrti. Četl jsem ji jako mladík, dlouho před tím, než jsem viděl smrt na vlastní oči.

Nedlouho potom dostala se mi do rukou první kniha o ZENu, a pak mnoho dalších popisujících smrt i život z různých úhlů. Jedno měly všechny společné. Psal je člověk a byl na každém listu cítit člověčinou.

Dnes mizí z pultu lidské příběhy, nahrazují je ty, co se budou nejlépe prodávat. Algoritmy generují obsah a čtenář se raduje nad plodností autorů neuvědomujíce si, že již nejsou.

Nahradili je stroje.

Plné písmen a znaků.

Algoritmy štěstí.

A lidé? Jsou ještě člověkem?