Jak dlouhá je cesta?
Tuto otázku jsem dostával vždy, když jsem měl někoho vézt na místo na které dovézt chtěl. Stejnou otázku kladl jsem si sám při cestách svých, protože již několik let, mám-li na konci (resp. v půli) cesty jednání, jezdím na místo o den dříve, abych byl odpočinutý a mohl do něho vložit vše.
Jsem tomu tak navyklý
Nedělám věci napůl, či jen tak na oko.
Téměř na den přesně rok, před vydáním tohoto textu, jsem byl pracovnicí komise Evropské Unie požádám o to, abych na konferenci týkající se budoucnosti průmyslu, přednesl přednášku o INDUSTRY 5.0. Tuto jsem připravil a i přesto, že mou pozvánku ta samá pracovnice na základě rozhodnutí nadřízené zrušila, umístil jsem ji na internet i s mluveným komentářem.
Důvodem proč to nyní zmiňuji, nejsou jen opakované žádosti ze strany politiků, zdaleka ne jen v tuzemsku, ale i skutečnost, že na jedné ze stránek jsem měl možnost shrnout, co pro mne cesta k INDUSTRY 5.0 znamenala.
Kromě jiného to bylo totiž i 179.000 km najetých vlastním osobním vozem.
Pro profesionální řidiče zanedbatelný objem.
Pro víkendové řidiče, celý život, a i pro ty běžné, ne zcela malý objem cest.
Cest, při kterých jedinou činností, na kterou se soustředím je řízení, při kterém přehrávám si a případně i pronáším slova svých prezentací, tak abych měl jistotu, že tuto budu dokonale ovládat a nebudu zaskočen nefunkčností techniky, či reakcí posluchačů.
Oproti letošnímu roku, byl ten minulý poměrově rozdělen mezi auto a vlak, a to minimálně v počtu absolvovaných cest. V tomto roce se však k vlaku a autu přidala výrazně i jednokolka. Důvod je prostý, při svých cestách a zastaveních musím pracovat a musím vydělávat prostředky, které mi umožní jít stále na cestě směrem, který jsem si stanovil.
Krátce před loňskými Vánocemi zaplavila internet zpráva, že OCEAN CLEAN UP splnil po šesti letech svou misi. Její zakladatel pan Boyan Slat prezentoval slavnostně před médii šedesát šest bigbagů, které jeho systém s pořadovým číslem 002 přivezl na Kanadskou pevninu. Obsahovaly plastový odpad zachycený a vylovený na VELKÉ PACIFICKÉ SKLÁDCE uprostřed oceánu. Ačkoli nikde nebyla uvedena čísla, dovolím si vycházet ze zkušenosti a odhadnout, že valná většina bigbagů se hmotnostně pohybovala na úrovni 80 – 100 kg. V praxi by to znamenalo, že dovezený úlovek vážil ca 6-7 tun.
Cesta BOYAN SLATA a jeho OCEAN CLEAN UP projektu začala ve stejné době, kdy já jsem se rozhodl opustit manažerskou pozici tuzemské logistické divize druhé největší korporace Japonska a začít od nuly budovat nástroje pro tvorbu světa bez odpadu a plýtvání.
On na svých cestách najel a nalétal podstatně více kilometrů
https://www.sciencealert.com/that-ocean-garbage-collector-is-finally-hauling-in-bags-of-rubbish
Ovšem nevím, zda-li ho to opravňovalo k prohlášení o SPLNĚNÉ MISI. Za ní totiž stojí prostředky lidí a firem, kteří projektu věřili a vložili do něj více než 35.000.000 USD k tomu, aby první a druhý projekt dohromady z oceánu a skládky, která má větší polohu než Kanada, vylovily necelých devět tun odpadu?
S ohledem na to, že slova o splněné misi nebyla osamostatněná, ale padala opakovaně, nedá mi to se BOYANA SLATA nezeptat, jak znělo zadání.
Je totiž dost dobře možné, že se výrazně liší od toho, které se prezentuje a za které je poskytován nejen potlesk, ale i další prostředky.
Kdo ví, třeba to souvisí s faktem, že protage (Protažé) pana Slata byl a pravděpodobně stále ještě je zakladatel a majitel společnosti paypal, který do něj investoval řádově desítky tisíc dolarů a díky nim si nyní bezplatně přichází k milionům. Konverze se tedy zdařila.
Před tím, než budeme tleskat další splněné misi, co kdybychom se zeptali, jaké bylo zadání.
Pro někoho cesta může být celoživotní cíl
Pro mne je cesta prostředkem k dosažení cíle a v tom je pravděpodobně největší rozdíl.
