Tři svíce

Dnes ráno jsem na stole v aule prostor mé Pracovny zapálil tři svíce. Není sice neděle, ale sluší se to a patří. Byla tma a já vzal do ruky svou flétnu a nechal prsty tančit v rytmu svého vlastního dechu. Stejně jako já vzpomínali a z očí tekly mi slzy.

I tak dá se začít další pracovní den

Když jsem dohrál, poděkoval jsem prostoru i času.

A začal psát tento text, abych ho mohl umístit do pořadače práce daleko do budoucna. Cítím, že se blížím na hranu času a prostoru. Nemám z ní strach. Těším se na ni. Myslím, že bude vyhlídkovým místem, rozhlednou, která nepotřebuje vyvýšený prostor, ani konstrukci na to, abych viděl dál.

Své texty v tomto blogu píši většinou ráno, ještě za tmy.

Nerozsvěcím

Jediným světlem je obraz samotného displeje lehce ztlumený pod maximum, aby neozařoval, ale hřál.

Písmena skládám opatrně na bílou stránku a vždy s podivem hledím, jak se dokáže plnit.

Je to jeden ze zázraků života a práce člověka

Před dvěma dny jsem umístil na LINKEDIN svůj portrét pořízený profesionálním fotografem při mé přednášce v roce 2018 ve Francouzském Roubaix a shrnul jsem v příspěvku šest let práce na budování světa bez odpadu a plýtvání. Dnes má tento příspěvek 1.352 přečtení a počet čtenářů roste.

Mám radost, protože mezi nimi vidím stratégy, majitele firem, investory a mnoho dalších, a to z celého světa. Jeden jako druhý nepřišli proto, že by je někdo nutil, či že by se chtěli spojit s jedním ze žebříčku FORBES, přišli proto, že titul na mém profilu má jediné slovo HUMAN, tedy člověk a proto, že práce, o které píši, může pomoci i jim samotným.

V době, kdy píši tyto řádky zbývá do mých 48 narozenin pět dní.

Včera jsem si jako dárek dal nakládku dalšího kamionu prázdných použitých kabelových cívek, a přitom jsem ji zaznamenal na kameru i proto, aby si každý uvědomil, že kravata, kterou nosí z něj lepšího člověka neudělá a dokáže dobře ladit i s montérkami, když nejsou nošeny jen jako maskovací oděv.

4.290 kg výrobků, které se díky mé práci a zaváděnému systému nestaly odpadem

4.290 kg k dalším 93.870 kg, které předcházely

100 tun prošlo mi rukama a nestalo se odpadem.

100 tun z 500.000 tun, které prošly mou hlavou a systémem.

V den, kdy píši tyto řádky vyšel na mém blogu zvláštní článek psaný šest měsíců před jeho vydáním, jmenuje se PREZIDENT. POHOV.

Tento článek vyvolá nejen dnes mnoho reakcí a lidé budou jej číst a sdílet ještě dlouho poté, kdy vyjde. Nebude to poprvé, kdy se mé jméno objeví v tisku, poprvé však bude spojeno s funkcí prezidenta státu.

Já však dnes nebudu v Pracovně, ale budu s lidmi, které mám tak rád. Budu s Maminkou, Tatínkem a Dědečkem. Jedu je navštívit a přivézt něco málo Vánočních dárků, které zaslouží ci mnohem více, než kdokoli jiný.

Už těším se na setkání, a proto budu končit

Přeji Vám krásný den

Vám všem