Přechody, na rozdíl od křižovatek, přiřadí si většina lidí k silničnímu přechodu a pojmu BEZPEČÍ. Činí tak i přesto, že každý rok desítky lidí srazí auta právě na přechodech. Křižovatky naopak řadí si k místům nebezpečným a jejich nahrazení kruhovými objezdy kvitují se zadostiučiněním.
Přechody a Křižovatky jsou však nejen na cestách, po kterých chodíme, ale i na těch v nichž plujeme časem. Již jsem o nich psal a nyní se nacházím na další z nich. Psaní jde lehce, když jsem již přešel další z rušných míst a hledí na mne hvězdy.
Dnes přijel jsem do Pracovny dříve, než mám zvykem, byl jsem v ní již ve čtyři hodiny ráno a ráno si splnil co jsem si předsevzal, nahrál jsem v klidu Pracovny další z melodií, která tryskala z mého nitra.
Nebyla to náhoda a už vůbec ne nehoda
Byla to cesta, která jen čekala na mé kroky.
Dnes ráno přečetl jsem si svá vlastní slova napsaná před šesti měsíci a mám tu neuvěřitelnou čest psát ta, která vyjdou za jedenáct. Dnes splatím další z dluhů cesty života.
Poslouchám tóny, které jsem nahrál a slova vkládám na bílý papír se stejnou intenzitou s jakou pokládal jsem před hodinou prsty na otvory v nástroji, který je mi přítelem již tak dlouho.
Přechody a křižovatky na řece času nejsou tím, za co je považujeme na silnicích a ve městech, tedy vyhrazeným prostorem, kde lze bezpečně přecházet a zase se vracet, či měnit směr. Jsou to jen milníky našich cest, výraznější stopy, otisky do kamene, který na dotek měkký ztvrdne na diamant sotva jej pustíme z rukou.
Čas je jen tak tvárný, jak to připustíme. Budeme-li jej považovat za pevný a neměnný, bude takový jako ho vidíme a mezi prsty proteče rychleji než voda. Budeme-li ho chtít zadržet, vysměje se nám. Pochopíme-li však bude se smát s námi a s námi plakat, tak jak to dělají mé flétny.
Tóny, které slyšíte vznikly a byly zahrány a nahrány den před mými čtyřicátými osmými narozeninami a je v nich kromě času skryto mnohem více. Skrývám a odkrývám se v nich já sám. Stejně jako svíce, které září nocí tak i tóny v kráse ticha znějí kouzelně.
I přesto, že jsem s nahrávkami začal až 3. února 2019, bylo jich na konci roku včetně této Sto padesát sedm a nahrávky v součtu mají více než dvanáct hodin.
Půl dne života jednoho člověka
V úvodu píši, že jsem za další křižovatkou a je tomu skutečně tak, z měsíce října postoupil jsem do listopadu, a to i přesto, že mne při příchodu na Pracoviště dnes, tedy den před štědrým dnem slavil svým zpěvem kos.
Hrnek mám naplněn čajem z čerstvých bylin a na stole Vánoční cukroví
Venku lehce prší a jemný déšť jako by smýval noc, než prostře den.
K oknu připevnil jsem kameru a natáčím další časosběrný dokument. Co Minuta, to Fotografie a bude-li vše fungovat tak, jak má, pak závěr dnešního článku budu moci, za deset dní doplnit nejen záběry přicházejícího štědrého dne, který je i dnem mého vlastního znovuzrození, ale i záběry toho, jak přichází Nový Rok, přebíraje svět z rukou toho, který udělal vše, aby po něm zůstalo co nejvíce krás a křižovatek a přechodů na které budeme se moci podívat a říci STÁLO TO ZA TO, DĚKUJEME.