Tuto skutečnost pochopí každé dítě, které se setkalo s čísly. Bude ji mít však problém pochopit dospělý. Důvod je prostý. Zatímco dospělí asociuje písmeno „a“ s matematickým znamením „+“, dítě ponechává „a“ tím, čím je, tedy písmenem. Zajímavé je, že oba mají pravdu.
A přesto dokáží se intenzivně a dlouho hádat o to, čí pravda je pravdivější.
Za 11 dní bude 17 listopadu a není to tak dlouho, kdy jsem oslavil třicáté výročí Sametové Revoluce, které se silně zapsala do mého života a to doslovně. Pomohla mi totiž začít psát a zveřejňovat, a i když to trvalo ještě pár let, než přišel na svět a do mých rukou internet, od 20.11.1989 jsem psát nepřestal.
Témata si nevybírám, vybírají si ona mne.
Stejně jako to dnešní
Přišlo, když už jsem začal psát a přišlo po síti internetu
Byl jím rozhovor
Rozhovor se ženou, která je nazývána Filosofkou
Před tím, než budete pokračovat, zkuste si část rozhovoru s paní Annou Hogenovou poslechnout
Již jste se s ní mohli v mém blogu setkat.
Myslím, že zaslechnete-li ji, uvědomíme si to.
V rozhovoru je mnoho moudrého vycházejícího z minulosti. Je plný prostoupen odkazy na již nežijící filosofy a jejich díla a vypadá to, že již vše bylo řečeno.
To však není pravda
Je to jako když ředitel patentového úřadu prohlásil VŠE JIŽ BYLO VYNALEZENO
Ani tomu tak nebylo
Paní Hogenová je nejen filosofkou, ale i profesorkou, a čekal bych že ve své funkci a při svých zkušenostech bude zpochybňovat nezpochybňované. Ona tak však nečiní, a to mi přijde líto.
V době, kdy jsem začal psát dnešní příspěvek mne na internetu zaujaly tři zprávy
Všechny tři psali profesionálové jejichž cena roste se čteností, bez ohledu na odbornost, či obsah.
Všechny tři psány na podporu zájmů zadavatele.
Všechny tři se dotýkají budoucnosti, o níž zmiňovaní přemýšlí, ale nemají ani potuchu jaká ve skutečnosti bude.
Prostřední (druhá se opticky vymyká). Vypadá jako kdyby do seznamu nepatřila. Její autor je specialista na špatné zprávy a umí je náležitě podat, bohužel ve své poslední se ani nesnažil zakrýt, že o tématu žádné další informace, kromě zahraničního internetového článku, ani nehledal. Kdyby tak totiž učinil, zjistil by, stejně jako autoři zahraničních zdrojů, že popisovaná praxe je v Číně naprosto běžnou součástí práce ve většině výrobních závodů nabízejících za levné peníze masovou výrobu čehokoli.
Dělníkům v zemi středu je totiž možnost „vyrábět a prodávat“ vlastní kopie nabízena, jako kompenzace za mzdu, které je často (samozřejmě mimo oficiální čísla) hluboko pod mzdou minimální.
Při návštěvě Číny je tak naprosto běžné vidět před značkovým obchodem, neznačkový stánek, nabízející shodné výrobky za zlomek ceny.
Má to jen jeden malý háček
Dělníci dostanou vše, kromě klíčových komponentů a těmi může být například u oblečení, či u tašky, či kabelky zip, či zapínání.
Možná i to je důvod, proč tolik výrobků renomovaných výrobců, má tak vekou chybovost.
Tak nezapomeňte, že jedna a jedna nemusí skutečně vždy být jen dva.