Kolem dveří neprojdete

Při hledání cest kudy vstoupit, či naopak, kudy odejít se mnoho lidí spokojí s tím, že hledí nejbližší dveře. Když je nedokáží najít, pak se někteří (skutečně jen málo z nich) spokojí s oknem. V tuzemsku se pak i poměrně intenzivně hledá, kde nechal tesař díru.

Když se pak začtete do příběhů tuláků po hvězdách, či budete na cestě spolu s poutníky zjistíte, že příběhy se mohou začínat, či mohou končit i bez otevření, či prásknutí dveří.

Na svých cestách jsem měl a mám stále možnost procházet časem a prostorem dveří-prostým

Myslím, že tak se musí cítit ti, co milují poušť, či nekonečné planiny stepí, či hry, či moře

Všichni, bez rozdílu, totiž v prostoru nachází to, co jiní hledají jen uprostřed čtyř stěn.

Jiní hledají TO už jen na displejích

Vstupní dveře do světa virtuální reality mají rozměry podstatně menší než ty, které potřebujeme k tomu abychom do nich vměstnali svá těla.

Naše duše totiž mají rozměry jiné

Stačí jim méně než klíčová dírka

Otvory, které mohou být tenké jak vlas

A i přesto budou stačit

Když jsem začal psát tento článek, vybavil se mi jeden z mnoha obrazů z válečných území. Obrazů, které vyhrávají fotografické soutěže. Obrazů rámů dveří, které zůstaly stát po bombardování, zatímco dům do kterého vedly již neexistuje, stejně jako lidé, kteří ho obývali.

Není to tak dlouho, kdy se ve světovém tisku objevila zpráva, že se Japonské vláda rozhodla zbořit poslední budovy stojící jako připomínka na použití prvních atomových bomb v Japonských městech Hirošima a Nagasaki.

Nejznámější z budov postavil český architekt a nevím, kdo z Vás ví, že jeho „dvojče“ i když je jednovaječné, stojí i na břehu řeky Vltavy. Sídlí v něm Ministerstvo Průmyslu.

Majestátná budova, která stejně jako chrámy boží, má smrtelníkovi vstupujícímu dveřmi určenými pro nesmrtelné obry, připomenout jeho nitěrnost a bezvýznamnost.

V kancelářích /neministrů/ vybavených nábytkem starším než já sám, sedí administrativní pracovníci a pracovnice a starají se o vyřizování požadavků, či žádostí předložených z venku.

Jsou to lidé, kteří často celé své životy tráví uprostřed tlustých zdí a dveře jsou pro ně jen dalším ze vstupů dovnitř a výstupů ven.

Za dveřmi pak vrátnice

Vrátnice obsazená lidmi, kteří ve spojení s elektronikou rozhodují, kdo je vítán a kdo nikoli.

Uvnitř budovy, dobře živen jediný obyvatel

Obr, pro kterého dveře byly vytvořeny.

Již dávno zapomněl, jak je venku a jen občas, vypadne-li ve městě z neznámých důvodů v noci elektrický proud může prosklenou kopulí zahlédnout hvězdy.

V takový okamžik se i on stává

Tulákem po hvězdách