Podívám-li se zpět do minulosti, vidím, že se politickým vývojem se vyvíjela i forma komunikace nejen ta mezipolitická, ale i ve směru politik prostý občan, či poddaný vzhlížející s nadějí k hradu. Zatímco v dobách založení první republiky, mluvil jako občan s občanem, mluví dnes jak pasák se stádem
A stádo vesele poskakuje bučíce do rytmu.
Vulgarismy staly se běžnou součástí mluvy politika k lidu, co je zvláštní, že použije-li je nepolitik opačným směrem, může se se zlou potázat. Je po zásluze potrestán, většinou trestem peněžitým spojeným s nutností se omluvit, a to nejlépe tiskem a internetovými kanály.
Nevím, co Vy na to, ale za měsíc je Štedrý den.
A už to slyším, doslovně mi zvoní v uších to nadělení.
Sprostých slov maje dostatek, začínají se měnit i učebnice, aby dítka nezaostávala za trendem
Poděkování je archaismem
A Žádost o pomoc, je brána jako největší ze slabostí.
Vždyť mám internet
Ten poradí a neodmlouvá.
Internet, Google, Siri, nejlepší přátele moderního člověka.
Za měsíc Štědrý den, už máte v e-mailu seznam za co můžete utratit? Ještě ne? Kde to žijete?
Chtěl jsem právě napsat některý z vulgárních výrazů o kterých píši, ale nejde mi to. Snažím se je nejen nepoužívat ve svém mluveném projevu, ale i se jim vyhýbám v tom, psaném. Nejdou mi přes rty, ani přes prsty, což v dnešní době může znamenat jediné
NA POLITICKOU KARIERU MOHU ZAPOMENOUT
Co kdyby existovala ještě jedna možnost?
Znovu vrátit politice to co ji stvořilo
Tedy noblesu, přehled, moudrost a snahu dávat, nejen brát.
Vím, že cesta by to byla delší, a objem urážek by jen rostl, než by najednou skončil.
To se totiž děje.
Je-li člověk dostatečně trpěliví a nesníží-li se na úroveň nadávajících, pak jsou to právě oni, kdo si uvědomí, že sprostá slova a vulgárnost nejsou na místě.
Zažil jsem to mnohokrát
V diskuzích nejen s politiky.
A vždy byl výsledek shodný. Další diskuze již neobsahovala urážky používané jako argumenty, ale argumenty, které zůstali-li nepochopeny mohli připomínat urážky, ale nebyli jimi.
Diskuze není monolog
Monolog, není diskuze.
Nadávka nikdy nebude vyhlášením vítězství, bude prohrou, toho, kdo odchází se vztyčenýma rukama a pocitem, že zase vyhrál.