12 = 12

Když tak hledím na název dnešního článku, myslím, že je to jeden z mála, který neevokuje čtenáři nutnost volat na mne doktora Chocholouška. Článek je pro mne zvláštní a to velice. Dostal mne totiž do velmi prazvláštní situace. Píši v prosinci článek na prosinec.

To už jsem nečinil dlouho.

Hodně dlouho.

A myslím, že se mi to nebude dařit příliš dlouho.

Za chvíli totiž v jednom z časů prosinec skončí, zatímco v druhém teprve začíná.

Není prosinec jako prosinec

Není zima jako zima

Ta u první dvanáctky končí takto

Na to, jak začíná ta u té druhé se prosím podívejte z vlastního okna.

Jak jsem zmiňoval v některém ze svých minulých příspěvků, dostal jsem pod stromeček knihy. A jistě nebude shodou náhod, že se v jednom okamžiku ocitly vedle jiných, které čekají na mém pracovním stole na další přečtení.

Mezi vydáním první a druhé uplynulo 84 let (93 budu-li brát české vydání) a přesto první i druhá hovoří o době která přijde. První i druhou napsali učitelé. Zatímco autor první poznal za svůj život pravděpodobně jen vlastní obec, město a jen několikrát za život se měl možnost podívat do Prahy, procestoval druhý autor celý svět, kde jako vědec a učitel působil.

První mám přečtenu a překvapila mne. Druhou začnu teprve číst a věřím, že pro mne bude také překvapením.

Zatímco s prvním autorem jeho slova a myšlenky již nedokáži konzultovat, s druhým to možné je, i když bydlí na jiném kontinentě a většinu času je na cestách. Máme totiž komunikační prostředky, které nám to umožní.

Věřím, že ho potěší srovnání a jsem si téměř jist, že se rozhodne si o téměř sto let starší trilogii přečíst. Je totiž zvídavý a rád postupuje s řádem tak vlastním vědeckému zkoumání. V tom se lišíme. Já mám rád řád a systém, ale protože jsem nenašel ten, který by mi vyhovoval, rozhodl jsem se jej vytvořit a vytvářet sám, ne pro svůj prospěch, ale ku prospěchu planety, na které žiji a obyvatel, kteří zde žijí se mnou.

Oba autoři hledí do budoucna a já tak činím také.

Každý vidí budoucnost v oboru či oblasti ve které se pohybuje. Mým oborem je systémová prevence vzniku odpadu a plýtvání, pohybuji se v továrnách, mezi lidmi jejichž uniformou je dělnický pracovní oděv, který sdílím s nimi i já sám.

Právě má práce mi dala schopnost pochopit, že budoucnost je možné vybudovat jen vlastníma rukama. Pouhá slova totiž nestačí, jsou však důležitá. Je však třeba, aby byla srozumitelná všem. Právě proto se učím s každým dalším článkem používat slova tak, aby jim lidé rozuměli a věřím, že se mi to daří.