Místo na slunci

Zatímco ještě v nedávné minulosti se lidé prali o místo na slunci, dnes se perou o místo na slunci. Jaký je v tom rozdíl? Malý. Dříve na něm chtěli být, dnes chtějí být mimo něj. Mohou za to neexistující klimatické změny, o kterých každý politik a zainteresovaný vědec z klimatizovaných prostor ví, že neexistují.

Vždyť se nic neděje

Stačí otočit knoflíkem regulace a teplota je pořád stejná

V létě, v zimě

Tak o co jde?

K tomuto článku mne inspiroval jiný, publikovaný v deníku The New York Times. Píše se v něm o tom, jak se v Los Angeles snaží budovat v ulicích místa skýtající stín.

Článek doprovází výmluvná úvodní fotografie, kterou jsem si dovolil použít i jako obrázek u svého vlastního článku, ne proto, že bych neměl fotografií stínů dostatek, ale proto, že chci poukázat, že horko není zdaleka jen v tuzemsku.

Zde, naopak, i přes stále stoupající teploty, zdaleka slunce nenabízí a nebude nabízet tolik tepla jako v jiných destinacích.

Právě mne napadlo, zda-li bychom nemohli migrační (lidskou vlnu) připodobnit k zimní migraci mnoha druhů ptáků za teplem. Není možné, že migranti z Afriky cítí, stejně jako ptáci, že místa, kam se přesouvají jim brzy nabídnou stejné teplo jako jejich domácí destinace?

Je to jen spekulace, ale možná stojí za úvahu.

Stín začíná být cennou komoditou. Tak cennou, že jen v LA se plánovalo v roce 2020 vyhradit z městského rozpočtu přes 200 milionů dolarů na jeho „import“ na místa, kde schází. Tedy do ulic a bulvárů uprostřed výškových budov, které spolu s černými ulicemi slouží jako radiátory v prádelně, jejíž vlhkost nepochází jen ze zpocených košil a šatů, ale i oceánu.

Jen dva měsíce před tím, co vyšel výše uvedený článek, jsem měl možnost účastnit se malé klimatické debaty v Kavárně Kačaba v Plzni. Debaty, na kterou přijeli až z Brna odborníci jak z oboru klimatologie, tak vodohospodářství, tak i státní správy.

Debata byla zajímavá, ale krátká, a i přes potvrzený zájem o spolupráci se dva ze tří přednášejících ani nesnažili odpovědět na můj e-mail.

Zájem skončil na prahu restaurace, či předpokládám na účtě přednášejících, aby uhradil náklady na cestu a čas, který zde strávili.

Tak to se zájmem o změnu bývá často.

Nedávno mi přišla do mé schránky na LINKEDIN zpráva od vedoucího pracovníka pro udržitelnost, jenž mi oznamuje, že kvůli mému komentáři pod svým příspěvkem, ukončuje propojení našich profesních sítí, protože jsem nepoučitelný.

Je to tak, slýchám to často a je zvláštní, jak mnozí z pisatelů zapomínají na skutečnost, že v průběhu roku, či dokonce let, kdy mne požádali o osobní jednání, neměli ani jeden den na návštěvu PRACOVNY, v níž pojem, který nosí na vizitce stal se hmatatelnou realitou.

Je zajímavé, že za každého odhlášeného, se objeví desítky a stovky nových. Těch, kteří nemají problém s cizím názorem, a to ani tehdy, je-li opačný než ten jejich vlastní.

Jde jen o to, kdy pochopí, že největší cenu v cestě za sluncem, může mít cizí stín.