Bolestivé procitnutí

Ve dnech 21-24.11.2019 probíhala v Praze konference organizace EFPSA sdružující po celém světě studenty a odborníky v oboru psychologie. Měl jsem tu čest se jako neodborník a nestudent účastnit tři ze čtyř dní, a to nejen jako posluchač, ale i přednášející. Organizátory totiž zaujal INDUSTRY 5.0.

Byla to zajímavá konference, plná neznámých slov, neznámých tváři a obsahu ke kterému mám stejně daleko jako k prvnímu mlékomatu na měsíci a přesto, či spíše právě proto, byla tato konference pro mne tak zajímavá. Potřebuji se totiž stále učit a i přesto, že nemám nikde napsáno slovo student, jsem studujícím stále.

Třetí den, v sobotu, jsem na konci dne padal únavou a měl co dělat abych dojel domů.

Cestou mi právě únava přinesla pravděpodobně to nejdůležitější, co jsem si z konference mohl odnést – PROCITNUTÍ a POCHOPENÍ.

Ti, kdo již procitli, ví, že tento stav nenastává bez bolesti a u mne to nebylo jinak

Bolelo mne celé tělo, které nebolelo, bolela mne hlava, která nebolela, vypadalo to, že každá buňka těla křičela bolestí, a přesto jsem žádnou bolest necítil.

Uvědomil jsem si totiž co způsobuje stav, kterým dnešní společnost a s ní související negativní vývoj prostředí v němž žijeme způsobilo a způsobuje. Je to KONZUM.

Možná si říkáte, že jsem blázen, když pronáším to, co už všichni ví, ale není tomu tak docela.

KONZUM, který já myslím, je konzum informační, edukační, výchovný, dnes by se dalo říci datový. Souvisí se vzděláváním, objemem informací, moderními technologiemi a mnohým z toho, čemu říkáme komfort.

Je to strašné, ale já si uvědomil, že to, co mne unavilo, nebyly přednášky v angličtině, přesuny mezi místnostmi, diskuze na chodbách a ve dvoře, byl to konzum, čistý a pasivní, takový, jaký nám dodává například televize, či další média. Já totiž potřebuji tvořit, nejen konzumovat, a právě tvorba je tím, co mi dodává energii a nechává mne růst, stejně jako mé okolí, a právě tvorba byla tím, co scházelo.

Z přednášek mnohých, hlavně studentů z celého světa, jsem si totiž uvědomil, jak edukační systém od samého počátku přistupuje chybně k celému procesu. Studenti a žáci totiž to, co já zažil jen tři dny zažívají každý den po dobu deseti a více let, den za dnem s malými přestávkami, které mohou věnovat tvoření, než zase stanou se konzumenty.

Jeden učitel, stovky studentů, jeden servírující a zbytek konzumující slova, myšlenky, vzorce přinesené lidmi, kteří často jsou již dávno po smrti, aby zůstali nesmrtelnými ve svých odkazech zanesených v knihách. Namísto vlastní tvorby, preferováno je memorování, které se mnohem lépe kontroluje než proces vlastní tvorby.

Studenti, které jsem potkával, studovali vysoké školy a univerzity, někteří teprve roky, jiný už dekádu a říkali, že stále se je co učit. Jejich prezentace plné odkazů na slova jiných, slavných, dávali dohromady zjištění a vytvářeli na jejich základě vlastní dedukce, které opět musely odpovídat normám a zvyklostem.

Ti, kdo dovolili si vykročit z tohoto standardu byli ti „staří“, mezi něž jsem patřil i já sám

Dvakrát, třikrát starší než mnozí z nich, vnášeli jsme myšlenky, které s ohledem na absenci dotazů zůstaly na půli cesty.

Mou únavu způsobila absence tvorby a uvědomění si, že totéž může být globálním problémem vyvolalo onu bolest odpovídající objemu rozsahu věcí, které musí být napraveny, chceme-li dosáhnout změny.

Zatímco do dneška byly INDUSTRY 5.0 a INDUSTRIAL UPCYCLING trnem v oku jen odpadovému průmyslu, případně ropnému a bankám, dostává se nyní SVĚT BEZ ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ do hledáčku školství, politice, mediím, sociálním sítím, miliardářům, církvím, tvůrcům umělé inteligence i zařízení jejímž prostřednictvím se šíří a myslím, že by se někdo jistě ještě našel.

Proč tolika oborům a lidem

Je to prosté, oni všichni totiž profitují ze stávajícího stavu neustálého mediálního konzumu, jenž je upevňuje v jejich pozici těch, kdo říkají, co a jak.

Digitální technologie znamenají jeden z největších kroků v dějinách lidstva, jsou krokem zpátky.

Krokem od samostatně myslících bytostí k bytostem řídícím se rozhodnutími jiných.

Už jsem to zažil

Jednu stranu volilo 100% občanů.

Přitom stačí tak málo, stačí jen, ZAČÍT TVOŘIT..