Dnes není zítra, bude však včera
Je to zajímavý fakt a málokdo si ho uvědomuje. Stejně tak, jako si neuvědomujeme, že poběžíme, pojedeme, poletíme-li ještě rychleji, čas nedoženeme a přitom stojí. Je to jen nekonečný souboj zajíce a želvy, kdy čas je v pozici druhého zmiňovaného a bez ohledu na to jak velkého a silného soupeře dostane, vždy bude v cíli dříve.
Tento článek píši 28.11.2019 a termínem jeho vydání je 28.06.2020.
Psaní jde s lehkostí, se kterou jsem odhodil chmury, jež zatěžovaly mne v tomto týdnu
Čas natáhl ruku a pomohl mi vstát
Tolikrát to již udělal, že jsme si na to oba zvykli.
Jsme přátelé. Bez ohledu na to, kdy vstávám a kdy chodím spát. Bez ohledu na to, jsem-li v Pracovně, či svou práci vykonávám někde mimo, nespěchám. Nechávám to druhým a snažím se jim pomoci pochopit.
Pečlivě volím každé slovo
Snažím se najít slova pro myšlenky a činy
Nebráním se zkušenostem. Vítám je otevřenou náručí a mám radost, když v mé Pracovně zmizí pro všechny návštěvníky tlak času, který cítí všude za jejím prahem. Čas sedí s námi a nejraději má čaj z čerstvých bylin, které pěstujeme společně v naší hydroponické zahradě.
Je vždy příjemné, když odcházející, kteří přišli ve stresu odchází v klidu a pohodě, bez stresu a loučí se s dotazem, kdy mohou přijet zas. Někteří se ptají, zda-li mohou vzít rodinné příslušníky, což je pro mne největší odměna.
Stejně jako počasí a roční doby, mění a vyvíjí se prostor v němž pracuji.
Je krásné pozorovat oči vracejících se, jak přelétají z místa na místo, jak malí motýlci nevědíce, kde usednout nejdříve. Krásné je, že na rozdíl od první návštěvy, při druhé je již samozřejmé, že se nebojí dotýkat a cítí se jako doma.
Nevadí chaos, nevadí změny, nevadí jazyk, ani absence drahých křesel, a ještě dražšího vybavení, nic není překážkou na cestě k posezení na břehu řeky času.
Teď jsem dopil hrnek jasmínového čaje, byl plný energie a lidské práce
A krátce poté, co jsem jej dopil se v mé e-mailové schránce objevil obrázek, který jsem použil jako úvodní k tomuto článku a pro jeho sílu a krásu ho v článku použiji ještě jednou.
Jeho autorkami jsou dvě mladé dívky
Materiálem byly knihy, které, jak říkal jejich otec, nebyly poplatné době, a proto jejich transformace je přesně tím, k čemu by měly knihy vést, tedy kreativitou a fantazií, která není schována v řádcích a slovech, ale mezi nimi. A ony mi dokázali, že to umí a nebojí se zažívat dobrodružství na které jsme dlouho my starší neměli ani pomyšlení.
Tento článek je 171 který čeká na vydání. Od doby, kdy jsem začal publikovat na svých vlastních firemních stránkách je 927 a já věřím, že bude čten se stejnou chutí s jakou jsem jej psal a děkuji.
Děkuji Vám, že jste mi věnovali to nejcennější co máte, svůj čas a slibuji Vám, že se s Vámi rád podělím o ten svůj, stačí jen zavolat a přijít do Pracovny na břehu řeky času.
