Dotkněte se 1,5°C

No tak, udělejte to. Co cítíte? Nic? Tak to máme problém. Není sice tak velký abychom volali HOUSTON, ale dost velký na to, abychom si uvědomili, že to proti čemu protestují statisíce lidí na celém světě, nemůžeme posoudit ani zkontrolovat.

Na některé ze světových konferencích bylo před několika lety ohlášeno, že změna globální teploty o 0,5°C přinese katastrofu. Všichni zaplakali, jali se podávat předsevzetí a výsledkem je další zpráva, která říká, že bude-li to o jeden stupeň víc, peklo nás nemine.

DO ulic vyrazili shodní lidé a ti nejuvědomilejší vytáhl starší transparent a modifikovali heslo, který nesl. A hurá na další demonstraci. Jejich organizátoři už ohlásili, že nepřestanou nenastane-li změna.

Jaká?

Kde budou měřit?

V podpaždí, či rektálně?

Zatím to vypadá, že měření probíhá jen orálně.

Měření sil. Měření sily hlasu. Kdo bude více křičet vyhrává.

Není to tak dlouho kdy jsem psal o zajímavé, zkopírované prezentaci na téma vývoje klimatu. Přednášející se snažil poukázat na skutečnost, že to, co je z krátkodobého hlediska bráno jako velký výkyv v hledisku dlouhodobém neznamená nic, resp. znamená jen standardní odchylku.

Nevím, jak změřit teplotu před tisícem let a nevím ani jak ji změřit včera a ani zítra. Jediné, co vím, že ji mohu změřit nyní, teď a tady a říci, že na druhého prosince není až taková zima, jaká by mohla být.

Na podobném principu postavil svou obžalobu globálního oteplování bývalý prezident Václav Klaus. Počkal až se ochladí a všem se vysmál.

A jako hrdina své doby objížděl svět.

Už je pár dní zpátky a nevím, jestli je mu dnes teplo nebo zima.

Své slova zpět nevezme, ztratil by tvář.

Třeba ji najde jeho syn, který ji ztrácí postupně, skrývaje se za sociální sítí dává na obdiv svůj vysokoškolský titul a jméno spojené s prezidentem.

Protestující v ulicích protestují. Ulice blokované těly objíždí řidiči a stojíce mnohem déle s nastartovanými motory zahlcují prostředí v němž jedou a stojí a stojí, aby jeli, mnohem více, než kdyby jízda byla plynulou, alespoň tak, jako jiné dny.

Někde je horko, jinde je zima. V Africe prší tolik, že je pod vodou, protože déšť tam nikdo nečekal.

Šaman vyvrhl kozu a jediné co viděl, bylo dlouhé sucho.

Lidé nevěří v možnost změny, a přesto ji chtějí.

Věřící ví, že bůh vše vyřeší.

Jsem z generace lidí, kteří vyrůstali bez internetu a telefonů, první mobil se mi dostal do ruky ve 22 letech. Namísto po síti, museli jsme si posílat věci poštou, fyzicky a tak jsme měli možnost si na každou sáhnout a osahat si ji a věřte, nebo ne, že mnohé příjemné dotyky si člověk vybavuje celý život. Snad i proto ve své práci požaduji totéž

HMATATELNÉ DŮKAZY

Nestačí mi čísla, grafy, tabulky

Raději prkno, železo, textil, šroub, ozubené kolo

Jak je venku se neptám Google ani Siri, ale otevřu okno a vystrčím ruku, či celou hlavu a dle pocitu se obléknu. Nestálo by tedy za to měnit svět namísto slovy, svým chováním? Neposlouchat černé pátky a křišťálová pondělí. Nebylo by lepší kupovat dle potřeby, ne pouhé módní vlny?

Nebylo by lepší namísto mnoha bot mít jen ty, které nosím a unosím?

Když politici totiž řeknou DOSAŽENO, jak budou ti, co v ulicích žádají dokazovat, že to není pravda?