Hra na PR rezidenta

I když je před Vánoci, nebo možná právě proto, si dovolím, protože to mám doslovně za pár (+1), publikovat článek věnovaný prezidentské kampani, která se již ani nedá nazvat fraškou. Privátní media, dirigovaná majiteli, využívající ztrácející se schopnosti obyvatel číst mezi řádky, nenápadně podprahově

Naznačují, kdo by se jim nejlépe hodil do krámu.

V praxi to znamená, že optimálním vítězem bude ten, kdo umí dělat co se mu řekne a vlastní vůli nechá na věšáku v předsíni.

Stávající pán hradu, tak již dávno učinil, a libujíce si v bonmotu, zcela zapomněl že myšlenky, které svými ústy šíří, přišly z venku, a jsou mu předkládány na popelníčku z ryzího stříbra. To, že zanechá po sobě hlubokou stopu všude, kam vstoupil, je již všem jasné.

Zašedlé zdi, závěsy a koberce plné cigaretového kouře, nikotinu a dehtu, promíchané s jemným popílkem vyčistit nepůjdou, a tak bude na libovůli nového pána, zda-li je vyhodí, či vystaví v uzavřené vitríně v mauzoleu slavných mement, hned vedle Hitlera gentlemana, či programu Občanského Fóra, které napsal vlastní krví, potem a výměšky pivních žláz.

Namísto adrenalinových sportů stačí jen sledovat titulky novin prezentujících výzkumy veřejného mínění, pod nimiž jsou podepsány vždy ty samé renomované agentury pravdy.

Devět lidí z deseti chce Drahoše

Třicetdevět procent studentů je pro Mirka

Kulhánek má většinu

A co na to Kájínek?

Všichni chtějí Zemana!

Vypadá to, jako kdyby každý z výzkumů probíhal v jiné dimenzi a časové kontinuum tak zůstalo nenarušeno, nezabloudíte-li náhodou do meandru, jenž to má za pár.

Jedno však mají reverzní media (tedy ta co informují vždy až poté, s dostatečným odstupem na to, aby se dohodlo, co se bude sdělovat a jak), upozaďují kandidáty, kteří nesplňují normu ohebnosti. Primárně jsou dva. Tím prvním je Lékař pan Hišler a druhým pan Horáček.

Obzvláště druhý jmenovaný, je totiž třískou v oku.

Má totiž problém.

A tím je, že problém nemá.

Nepotřebuje tudíž cizí peníze na to, aby si plnil své sny, či cíl, který si vytkl a navíc, má vlastní mozek, který se nebojí zapojit bez toho, aby někdo musel točit klikou a určovat, zda-li bude lepší točit právě doprava, či doleva.

Připomíná mi to mé vlastní postavení v projektech, jejichž výstupy nemají rádi lidé, kteří z odpadu, plýtvání, neefektivity a absence transparentnosti ekonomicky těží více, než majitel zlaté, či lithiové žíly.

Rozdílem může být jen to, že když někdo vezme vše panu Horáčkovi, bude yloděj podstatně bohatší, bude mít ekonomicky víc. Vezme-li však něco mně, nebude mít navíc vůbec nic.

Žijeme v době lží, které se stávají stálým omíláním pravdou.

Žijeme v době krádeží, které stávají se legální cestou podnikání.

Žijeme v době vulgarit, které staly se formou komunikace vytříbeného vkusu.

Žijeme v době, která nás má přesvědčit, že dříve bylo lépe, a proto je třeba se vrátit tam, kde se 17.11.1989 skončilo.

Nadcházející prezidentská volba je poslední možností změnit směr cesty a zvolit kvalitního navigátora. Nestane-li se tak, bude kapitánem krysa, která z lodi, které prohryže dno, bude utíkat první a za sebou potáhne si vozík pokladů, které ještě neukradli, ti, kdo jí řekli že pod dnem jsou ta nejlepší sousta.

P.S. není to poprvé, kdy se po napsání (ne zveřejnění) mého článku objevil na internetu článek se stejným tématem, jen podaným malinko odlišně. Totéž se stalo i dnes a Vy se můžete přečít v novinách jednoho z tuzemských miliardářů, jak to to vlastně s tím sponzorstvím je. Speciálně pak doporučuji se zamyslet nad poslední větou prvního odstavce.

P.P.S. Dnes, tedy v den vydání tohoto článku je to také poprvé, kdy můj klinet vstoupí do světa PRŮMYSLU 5.0, průmyslu bez odpadů a plýtvání. Vstoupí tam a tímto krokem ušetří 100.000 EUR ročně a prvním krokem bude odvoz všech odpadových kontejnerů dlouholetého poskytovatele ODPADOVÝCH SLUŽEB. To je ale jen začátek.