Jsem Čech a jsem na to hrdý

Má hrdost nepramení z politické příslušnosti, nepramení z toho, že v tuzemsku roste počet miliardářů, a nepramení ani ze skutečnosti, že jsme zemí s největším procentem recyklace. Jsem hrdý na to, že žiji v malé zemi, ve které se rodí velcí lidé.

Jejich velikost není dána velikostí konta

Není dána počtem liků a srdíček

Není dána titulem

Jejich velikost je dána životem, který žijí.

Nedlouho před termínem vydání tohoto článku se narodil jedné z kolegyň, se kterou jsem měl možnost pracovat, druhý potomek. K synovi Honzíkovi přibyl sourozenec a já už teď vím, že oba budou mít tu nejlepší maminku, jakou si mohou přát. Maminku, která si dokáže vážit života jenž mohla vidět z mnoha stran, a nebála se ho žít a pomáhat druhým.

Patří k lidem, na které jsem hrdý.

O polovinu mladší než já, a přesto tak silná.

Stejně jako její kolegyně a kolegové.

V Čechách a na Moravě žije a žilo mnoho velkých lidí. Na rozdíl od zahraničí jsou často přehlíženi, a to hlavně těmi, s nimiž se setkávají každý den, a to minimálně tak dlouho, než se jejich jméno objeví v zahraničním tisku.

Ve své Pracovně mám portréty některých z nich. Jsou ručně řezané z nefunkčních gramofonových desek a řezal je další z velkých lidí, pan Martin Pác.

Pan Prezident Tomáš Garrique Masaryk, Karel Kryl, Václav Havel, to jsou jen někteří, kdo hledí mi přes rameno. Otto Wichterle, Věra Čáslavská, Milada Horáková jsou další a pokračovat bychom mohli dlouho.

Ač to tak na první pohled nevypadá, žijí stejně velcí lidé mezi námi i dnes, jen sami často rozhodli se být neviděni a dělat práci, která je baví a které rozumí a přinášet výsledky za kterými stojí celým svým tělem, svou myslí, svým srdcem i životem.

Nepatří k lidem ekonomicky zajištěným, ale nestěžují si.

Při návštěvě lékaře nevytahují stranickou průkazku a nerozhazují jmény ministrů jen proto, aby přišli na řadu dříve než ti chudáci, co nikoho neznají. Čekají spolu s ostatními. Dají se do řeči a vyslechnou hoře jiných dávaje naději.

Každý z nich má své jméno, má svůj příběh a každý je unikátní.

Muži, ženy, děti, nezáleží na věku, pohlaví ani vzdělání

Záleží jen na tom chtít, jít, udělat.

Nežádají druhé, aby odvedli jejich vlastní práci a ani nežádají platbu předem na nejist výsledek.

Možná, že se ptáte, jak je poznáte. Není to těžké. Hledí Vám zpříma do očí a umožní-li jim to zdraví, mají rovná záda a jasnou mysl. Když potkají vás, usmějí se a když odchází těší se na další shledání. To jsou lidé, kvůli kterým jsem hrdý, že jsem Čech. Každý z nich hrdý na to, že je Č L O V Ě K E M. Je jím stejně jako autor hudby, kterou po většinu svých cest za klienty a jejich projekty, poslouchám.