Jsme na začátku

Roky dělíme na školní, kalendářní, fiskální a vypadá to, jako kdyby nikomu nevadilo, že začínají v různou dobu, a dokonce nemají ani stejný počet dní a měsíců. Týdny jsou pracovní a kalendářní, stejně jako hodiny pracovní a mimopracovní. Už dávno nás přestal trápit nesoulad, žijíce v disharmonii, rozpolcení myslí je standardem.

Stejně jako minulé příspěvky byly věnovány strojům a technologiím, rád bych věnoval ty nové času a pohledu na něj. Nedívám se na čas jako na nepřítele, tím pro mne není. Právě naopak stal se před lety přítelem, jen stačilo pochopit, že závodit s někým, kdo nemá důvod vyhrát, bude vždy naše prohra.

Jsme na začátku.

Každý den. Každou hodinu. Každý týden, měsíc, rok. Každou pracovní směnu a většinou máme stanoveno, co máme udělat.

Zašroubovat šroub. Uvařit jídlo. Odvézt náklad. Dívat se na televizi.

Problém nastává, když „stanovení“ není přítomno

Nastává čas bezčasí a bezvlády, který nazýváme nudou.

Zaháníme ji čím dál častěji přijímáním pasivního obsahu, kterého díky nekonečnosti internetové sítě, není nikdy dost a plyne a plyne a s ním plyne i náš čas. Nevnímáme ho, netlačí. Příjemně nás zabalí do duchny a jediné co je nepříjemné, je klesající objem energie v baterii.

Na mnoho začátků se těšíme a jiné nenávidíme

Souvisí to s tím, jací sami jsme a co je náplní našich životů.

Zatímco na začátek prázdnin těší se většina žáků a studentů, jejich rodiče mají hrůzu z toho, jak potomky zabaví. Neptají se jich zda-li zabavit chtějí, či potřebuji, dělají to. Nabízí interaktivní program, jen, aby ratolesti nedělali to, co mají nejraději, nelenošili, nesurfovali na internetu, nebyli na sociálních sítích, nechatovali.

Začátky máme i nemáme rádi

Stejné je to i s konci.

Na některé se těšíme (pracovní doba) a jiné oddalujeme (smrt)

Odstoupíme-li však od řeky času zjistíme, že mezi začátky a konci, respektive mezi jejich vnímáním existují pevné vazby a mají ve skutečnosti k sobě blíže, než by se čekalo.

Nemáme-li rádi začátky práce, vítáme její konec.

Máme-li rádi začátek volna, nebudeme mít rádi jeho konec

Připadá Vám to logické?

Jestli ano, pak je třeba se zeptat, proč se dle těchto pravidel nenastavuje život společnosti, firem, podniků. Proč vyvoláváme na počátku nechuť, abychom na konci měli pocit radosti z konce. Nešlo by to obráceně?

Jednou z maličkostí může být začátek pracovní doby.

Začátek, který ve většině továren a podniků stále drží ručičkové hodinky našich otců a dědů. a to i přesto, že vstávání za tmy organismu energie nepřidá.

Proč pracovní dobu je nutné měřit osm a půl hodinovým metronomem i přesto, že data dokážeme tlačit rychleji než dříve a na informace z jednoho místa nemusíme čekat déle než setiny vteřiny.

Proč začátky staly se artefakty minulosti, aby konce staly se pohřbem budoucnosti?

Je třeba přemýšlet a měnit a kdo jiný by s tím měl začít než my, předtím než přijde další konec.