Kde na to berete čas pane Rada?

Tuto větu a otázku dostávám v průběhu let čím dál častěji. Kladou mi jak návštěvníci mé plzeňské Pracovny, tak lidé, se kterými se setkávám v továrnách a firmách stejně jako účastníci konferencí a přednášek na kterých mám tu čest k nim promluvit.

Odpověď je snadná, neberu ho.

Jen a prostě to, co dělám, dělám s ním, v harmonii.

Tento příspěvek je například je již čtvrtým v řadě psaným v jednom dni.

Je psán krátce před Vánočními svátky a určen pro konec září.

Venku svítí slunce a dodává mi energii

Je 12°C a nic nepřipomíná zimu

To vše je součástí času

Neplýtvám jím, ničeho bych nedosáhl. Stejně jako, kdybych se ho snažil dohnat. Kdysi mi někdo řekl, že jsem nadčasový, nemyslím si to a ani se o to nesnažím. Nechci být nad časem. Nechci být pod ním.

Ale k mé odpovědi téměř vždy dodávám, že to není jediný důvod, proč toho stíhám tolik. Tím druhým je skutečnost, že ve své práci i životě zvolil jsem namísto MULTITASKINGU tak zvaný CORE TASK MANAGEMENT, nebo-li SYSTÉM ŘÍZENÍ KLÍČOVÝCH ÚKOLŮ.

Co, že to je?

Maličkost.

Řada maličkostí.

Malých úkolů, které vykonávám postupně a každý z nich vždy dokončím, než začnu další.

CTM, jak se tato metoda práce s časem ve zkratce nazývá, vypadá jednoduše, ale věřte mi, že přechod tak jednoduchý není. Neznamená však, že by byl těžký. Jen je třeba odhodit vše, co jsme se naučili a na co jsme si za svého života zvykli a je třeba začít věci dělat jinak.

Ovšem před samotným děláním, je třeba začít jinak o své práci a činnosti uvažovat, a to bývá tím nejtěžším. Je totiž potřeba se naučit si svou práci dělit na malé úseky. Úseky a úkoly, které jsou rychle splnitelné.

Píši-li blog, je jedním z úseků napsání článku (což je standardně činnost, která mi zabere 10-20 minut), druhým je jeho umístění do redakčního systému, třetím gramatická kontrola před vydáním, druhá kontrola v den, kdy v 05:05 vychází a posledním pak jeho sdílení na sociálních sítích.

Připadne-li Vám to normální, pak bych rád podotkl, že mezi jednotlivými kroky nejsou minuty, ale často měsíce a co je důležité je i to, že jen první a druhý krok na sebe navazují, ale všechny ostatní jsou prokládány jinými úseky a úkoly. Úkoly, které nijak se psaním nesouvisí.

Právě to vytváří z CTM nástroj, díky kterému nejen, že zvládnu mnohem více práce, než jsem kdy dokázal prostřednictvím multitaskingu v němž jsem pracoval téměř čtvrtstoletí, resp. mnohem déle, protože již jako dítě jsem k práci jedné, potřeboval ještě další vjemy a jen tak jsem se například dokázal učit.

Ovšem největší přednost CTM oproti MULTITASKINGU je někde úplně jinde.

Je v uspokojení a s ním souvisejícími emočními a fyziognomickými procesy probíhajícími v mém těle.

MULTITASKING totiž znamená NIKDY NEMÁTE HOTOVO. Stále něco je rozpracováno, proto tělo nemůže vyslat endorfiny za odměnu nad splněným úkolem tak jak je dostáváte přidělovány například, když vyhrajete závod, či soutěž.

CORE TASK MANAGEMENT oproti tomu odměňuje a dávkuje endorfiny s každým splněným úkolem a vůbec nezáleží na tom, jak tento úkol byl, či nebyl velký. Na tom totiž nezáleží. V tom je jeho síla, a i to je důvod, proč mne, po čtyřicítce začal CTM sloužit mnohem lépe než multitasking, který mne doprovázel celý život.

Když jsem hledal náhradu za multitasking, nenašel jsem ji. CORE TASK MANAGEMENT jsem si musel sám vytvořit, definovat pravidla fungování a vyzkoušet vše na vlastní kůži a ono to zafungovalo. Dnes jej šířím a učím a jsem rád, že i on je součástí nejen INDUSTRY 5.0, ale i SVĚTA BEZ ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ, kterého je první průmyslová evoluce nedílnou součástí.