Ke změně vede mnoho cest, začátek však mají shodný
Začíná v hlavě. Je jedno jedná-li se o hlavu čerstvě ochmýřenou, či opatřenou hustou kšticí. Zda-li je hlava holá, či pokrýtá dlouhým vlasem. Změna vždy začíná právě tam, a je dobré si to uvědomit, a připomínat zas a znova, protože i tam začíná rezistence ke změně, a to ještě dříve, než tato začne.
Jsem strašně rád, že se mohu na změně podílet.
Aktivně a jde-li to, pak i co nejčastěji.
Činím tak na přednáškách, workshopech, v každém z projektů a v každém z jednání, která mám. Učím a tím měním. Nejsem zdaleka sám, učitelů je mnoho. Většina z nich studovala, jak učit a co učit, absolvovala školy, které je připravily na to, co je čeká, aby pak zjistili, že praxe je zcela jiná.
Můj dědeček učil druhé do svých 75 let. Má maminka to samé činila ve školce a babička také.
Já se učit neučil.
Prostě jsem jen mluvil o své práci a o tom, co považuji za důležité a lidé mne začali poslouchat a nejen to, někteří mne začali vyhledávat a žádat více, hledajíce správnou cenu. Ovšem jakou cenu má život?
Včera jsem svůj den, z velké části stráveným vyučování druhých začal ve čtyři hodiny ráno a skončil v deset večer. Byl jsem unaven, ale nebránilo mi to v tom, abych dnes v šest byl opět ve své Pracovně, kde připravuji další z projektů a další z přednášek.
Nepoužívám osvědčené osnovy, které osnoval někdo jiný.
Nemám drahé učebnice plné vzorečků a definic, kterým sice málokdo rozumí, ale znějí tak moudře. Nevytahuji slova z cizích úst, abych je prodal jako své moudro. Nic z toho nečiním. Nemám na to čas. Svých vlastních mám totiž nadbytek, a proto je sdílím.
V posledním měsíci jsem měl možnost nejen hovořit na několika školách, ale i na konferencích s tématy jež odlišnější býti nemohou – textilní průmysl, klimatologie, IT a technologie, či psychologie, nebo logistika a výroba. Vždy a všude jsem hovořil o své práci, postupech a výsledcích a všude jsem se shledal se stejným výsledkem. Nejdříve překvapení a pak obrovské nadšení všech, kdo na místě byli.
Daří se mi totiž otevírat nejen oči, ale i mysli, a to bez toho, abych je násilím směřovat směrem, který já považuji za správný. To bych neuspěl. Předkládám obrazy a příběh člověka. Obyčejného člověka s obyčejným cílem, za kterým jde bez ohledu na počasí, či pocit hladu v žaludku.
Jediní, kdo odpadají, jsou ti, kdo v mém titulu objevili slovo prezident a cítí peníze a příležitost, jak se k nim dostat. Telefonáty identifikující se jako volající z Velké Británie, Taiwanu, Belgie, Holandska, Německa, Austrálie a stále ten samý scénář postavený na lichotkách o vlastní velikosti a snaze PRODAT PENÍZE za ještě více peněz.
Většinou se vícekrát neslyšíme.
Odmítám peníze pro peníze
Sliby o bohatství. K čemu budu-li žít na skládce.
Mnohým připadá můj přístup zvláštní, ale proč? Copak se najíme bankovek a mincí, či si pochutnáme na plastu kreditní karty? Cožpak nám k zasycení pomůže virtuální chléb, s virtuálním čirou vodou? Nepomohou. Dokud lidská bytost, člověk, zůstane člověkem, budou virtuální vjemy jen mámením mysli takovým, jakým se snaží navodit volající „marketingových“ agentur nahrazující širokopásmové sítě sloužící k zachycení objetí chtějících VÍC, bez ohledu na to čeho.
Ke změně vede mnoho cest, každá však začíná v mysli. Stejně začala ta má. Trvalo to dlouho, protože nebyl učitel a tak jsem se jím stal já sám a věřím, že pomohu i Vám k objevení daru, který nekoupíte penězi, protože to nejvzácnější cenovku nenosí.
