Kniha bez konce

Jsou knihy, které mají konec. Příběhy zakončené šťastně, či právě naopak. Pak jsou takové, které konec nemají a jejichž autor, či autorka se připravují na další díl a pokračování a jen příběh rozřízli napůl, aby dodali mu na atraktivnosti. Pak jsou knihy, které nekončí protože

jim stále přibývají nové řádky.

Jednu takovou začal jsem psát 11.3.2014 a píši ji pořád. Jmenuje se WASTELESS WORLD a je, jak již napovídá její název, psána anglicky.

Přesto, že je stále ve stavu rozpracovanosti, je všem, kdo mají zájem do ní nahlédnout, k dispozici na internetu. V době, kdy píši tyto řádky (8.10.2019) má 448 kapitol. Nové přibývají.

I přesto, že server, na kterém je uložena, indikuje, že čas na přečtení je 13 minut, myslím, že Vám stačit nebude, nebudete-li číst jen názvy samotných kapitol.

Ačkoli se kniha tváří (13 minut) tence, je v ní pět let práce a života.

Myslím, že i bez nápovědy je obsah jasný. Jedná se o popis cesty budování toho, co je v jejím názvu, tedy SVĚTA BEZ ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ.

Nebuduji ho ve virtuálním světě.

Buduji ho na zemi, na ZEMI, abych byl přesnější. Na planetě, na které mám tu čest žít a pracovat.

Od doby, kdy vyměnil jsem titul prezidenta, za titul člověka, cítím k domovu, za který planetu, na které žiji považuji, mnohem větší přitažlivost a odpovědnost.

Na rozdíl od mnoha jiných totiž dává a nežádá, aby dostávala.

Trpělivě odpouští chyby a přehlíží nedostatky.

Knihu bez konce, o které píši a kterou píši přečetlo zatím od roku 2017 přes 30.000 lidí a každý den přibývá více než stovka. Mnozí se vrací pro další kapitolu a mnozí začali psáti knihy vlastní a pomáhat aktivně svět bez odpadu a plýtvání budovat.

Činí tak i přesto, že jim nikdo nenabídne peníze za rukopis. Nikdo jim nedá smlouvu a cíl, který bude opěvovat, ne, to nebyla by kniha, ale lež. Píši svým srdcem, unavenýma rukama a prsty, které někdy bolí. Píší, proto že musí, stejně jako já.

Není nás málo, a přesto, že píšeme hodně, neplýtváme slovy.

Všichni víme, že NORMÁLNÍ JE NEPLÝTVAT

A proto to neděláme

Každý z nás je na něco lepší, nesoutěžíme však, doplňujeme se způsobem, jakým činí příroda. Neděláme revoluci, tvoříme evoluci, a to je to, co nás tak sbližuje se sebou samým, i se Zemí a planetou.

Není to tak dlouho, kdy jsem se dozvěděl že wikipedie, která se tak dlouho bránila jakékoli zmínce o tom, že normální je neplýtvat, o průmyslu 5.0 a systémové prevenci vzniku odpadu a dalších, obsahuje článek, který se dá nalézt při hledání pojmu „Michael Rada“

Je to milé, je to však jen jeden z obrazů, které malovali druzí, zatímco mně plátno bylo odepřeno

Nechci být osobností, stačí mi, budu-li ČLOVĚKEM