Konec (prázdnin)

Dnes je poslední pracovní den měsíce srpna a já jsem měl chuť nazvat svůj dnešní příspěvek 100 = 5. Mám však obavu z toho, že po dlouhé vzdělávací přestávce by mohli mnozí mít opět problém s porozuměním.

Jen několik hodin před psaním těchto řádků jsem byl na internetu vyzván, abych se účastnil volby blogera, či blogerky roku. Přišla z deníku soudruha premiéra a já jen přemýšlím, proč bych měl zase volit sám sebe, když zůstávám v izolaci.

Naše pohledy na svobodu slova jsou totiž odlišné

Do blogu iNDES jsem začal psát v září 2014 a psaní jsem fakticky ukončil o dva roky později, tedy v září 2016. Za tu dobu mi vyšlo 734 článků s průměrnou čteností 401 přečtení. Co je zajímavé, je skutečnost že je blog již tři roky „mrtvý“ a já nazývám jej ZOMBIE BLOG, příspěvky jsou stále čtené a za svou existenci byly přečteny 295.633 krát což je pro mne číslo významné.

Nejsem Markéta Šichtářová a nikdy nebudu ani její manžel pan Pikora, ale to neznamená, že nejsem blogger. Jsem a od září 2014 mi každý pracovní den vychází jeden příspěvek. Po malém intermezzu v Parlamentních listech již vydávám jen a pouze u sebe, na firemních stránkách, kde se názor vydavatele na svobodu slova shoduje s tím mým.

Nejsem zklamán, že nemohu být nominován

Mám totiž něco, co žádný z mně známých blogerů a blogerek nemá, mám totiž stroj času a dnes, tedy v den kdy píši tento příspěvek) jsem se dostal na hranici 5M.

Stejně jako piloti překonávají počet G souvisejících s přetížením během letu, překonávám já jednotky M, čili měsíců při cestách do budoucna a zase zpět.

Je mi to příjemné a i přesto, že jsem si navykl, vždy každou cestu začínám a vracím se z ní po šlápějích, které jsem sám udělal.

Chodím ve svých stopách a jediné, čemu se snažím vyhnout jem abych skončil stejně jako cirkulární ekonomika, tedy zacyklený sám v sobě bez schopnosti rozeznat, že chodím pořád ve stejném kruhu.

Budu-li však mluvit řečí čísel, je třeba upřesnit, že:

100 je počet příspěvků napsaných do budoucna, každý je rovný jednomu pracovnímu dni

5 je počet měsíců, které tento dni tvoří

Ano s tímto příspěvkem (po jeho dokončení) jsem tvořil budoucnost vzdálenou pět měsíců a cítím, že zítra načnu šestý.

Kdo to dokázal ať zvedne ruku?

Kdo to zkusil ať zvedne ruku?

Mátě nějaké dotazy?

Tři otázky, třikrát žádná odpověď. Standard plných sálů, konferencí a „workshopů“ kde se tak dlouho mluví o budoucnosti až se zapomene na to, že chceme-li lepší budoucnost musíme změnit přítomnost.

Vím, že nikomu z mých čtenářů nevadí, že nebudu stát na blogerském pedestalu, stejně jako ředitelům továren nevadí že nedorazím v nejnovějším vozidle renomované značky. Namísto v designovém obleku přicházím ve standardních montérkách, které nosí i mnoho vlastních pracovníků a co?

Ti jimž to vadí mají volbu

Mohou mne nečíst a mohou se mnou nespolupracovat. Mohou se nadále utápět v minulosti namísto aby stavěli budoucnost a rozhodnutí je jen a pouze na každém z nich, protože já se již rozhodl.

A budu rád, budete-li svět bez odpadu a plýtvání budovat se mnou.