Madagaskar (ne)má blbouna, My ANO

S rozvojem projektů na ochranu fauny a flory se českým vědcům daří více než jejich světovým kolegům. I když nekřičí do světa, že jsou nejlepší a nejšikovnější, zůstává nejen vědecký svět často s otevřenými ústy stát a diví se, jak tohle jen mohli v té malé zemi dokázat.

Jedním z úspěchů loňských let byla například intenzivní ochrana čapího hnízda a připravovaná vyhláška a s ní spojený zákon o jeho nedotknutelnosti a zařazení mezi chráněné památky. Jsem rád, že již vzešel i návrh na zařazení mezi památky UNESCO a to spolu s návrhem, že je-li nutné jinou památku vyřadit, pak takový Karlštějn, Křívoklát, či Kroměříž, jsou dobrými kandidáty.

Nikde jinde na světě, nevyjímaje Spojené Arabské Emiráty, či Spojené Státy Americké, nemá jeden jediný pták, resp. jeho hnízdo, takovou mediální popularitu, jaké si zasloužilo a právem, právě čapí hnízdo. Dokonce i Evropská Unie, pod záminkou dotačního financování zemědělského podniku, poskytla dobrovolný dar. Jednal se sice jen o zanedbatelných 50.000.000, ale dobrá vůle se počítá.

Dalším silným tématem by mohla být aktivita našich ochranářů v zahraničí. Dobrým příkladem je úspěšný projekt podorovaný i v tomto případě přímo hlavou státu, kdy se podařilo odborníkům a hlavně ochráncům přírody z firmy LIGLASS úspěšně přesvědčit vládu KIRGYZSTÁNU, aby upustila od stavby největší novodobé vodní elektrárny v zemi, a raději zůstala u svíček, petrolejek a závislosti na elektrickém vedení nataženém z mateřské destinace své sesterské země. Bylo za tím mnoho úsilí, slibů, a dokonce i osobní jednání samotného hlavního ochránce všech živých tvorů sídlícího na hradě, ale dílo se podařilo.

Mluvíme-li však o hlavě státu nesmíme zapomínat, že se nesnaží jen o ochranu flory a fauny v zahraničí, ale ani domácí jí není cizí. Zaměstnání pasáčka ovcí přímo v protokolu hlavy státu je krásnou ukázkou toho, že kdo se nebojí, nesmí do lesa, či že je lepší holub na talíři, když vrabec nezasytí.

A ani tam se však nekončí.

Spolu se zájmem o ochranu přírody leží na srdci i ochrana obyvatel v zemi, která brzy jako jediná na světě bude zbavena nebezpečí nejen klíšťové encefalitidy, ale i dalších nemocí, které přináší nekontrolovaná příroda. Žluté lány barvy slunce již započaly díky intenzivnímu využívání mrtvé země podpořené tekutými umrtvovači rodit již dvakrát do roka, a to beze strachu, že by se na nich, či nad nimi pohybovali tvorové, kteří jejich krásu jen narušují. Včely, čmeláci, motýli, brouci, žížaly, ptáci, odporná havěť zahyne na úbytě nejenom pro žlutou krásu, ale i skutečnost, že betonová pole se stříbrnými úly průmyslových a výrobních hal nahradí nekultivovaná pole a lesy.

Kolem každé z nich pak vyroste udržovaný trávník se zákonem daným počtem stromů zasazených při pokládání základního kamene samotným investorem a developerem, kteří budou tančit vždy za úplňku kolem.

Který jiný stát a politik by si troufl, jmenovat do pozice MINISTRA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ptáka. kterého v jiných státech považují za přítěž. A jak se mu daří. Dešťovka, Zelená úsporám, Miss kompost, polystyrenové zatížení, pardon zajištění úniků vzduchu z budov, které umožňuje konzervaci mrtvého obsahu už v době, kdy je tento živý, je dokonalým příkladem plošné spolupráce státu a přírody.

Tunely pomáhající krtkům v jejich přepravě, dálnice jež slouží čisté přírodě, čistá Praha, kde nebudou rušit řidiče cyklisté, chodci, ani jezdci na bruslích, či koloběžkách. To je krása naší země.

Budovy jejichž střechy zelenají plísní z nedýchajících zdí, a liány drátů a kabelů dokazujících náš náskok v éře chytrých měst doplňují podzemní popelnice, které naštěstí nikoho nenapadlo vybavit lisem na obsah a mohou tak kvést spolu s ostrůvky odpadové duhy.

A Blbouna, toho také máme

A proto nám celý svět

Jen tiše

Závidí.