Můj Domov

Když jsme v polovině loňského roku představili nový symbol, nebylo to proto, že by symbolů bylo málo, ale proto, že mi scházel takový, který by na první pohled vzbudil uvědomění a otevřel oči. Reakce na něj byla pozitivní, a i bez reklamy se pomalu šířil světem.

Změna nastala po čas Vánočních svátků, kdy se stal jedním z pozdravů, které si lidé přeposílali s přáním všeho nejlepšího a já jsem byl rán, že za nejlepší, považovali právě prozření.

Mou vlastí je Česká republika, mým domovem však není místo mého trvalého bydliště, ale ZEMĚ a na ní mnoho míst a lidí. Domovem jsou místa, kam se rád vracím. Místa, kde potkávám ty, s nimiž je mi dobře a místa, kam se vracívám i poté, kdy ti, s nimiž jsem si tak rád povídal odešli.

Namísto v dubnu pk 29. září 2020 jsem na konferenci LOGISTICS RIDE měl přednášku týkající se cest domů a skutečnosti, že cesta domů je vždy rychlejší než ta opačným směrem. Kromě jiného jsem uvedl i to, že délka samotné cesty je indikátorem, či chcete-li KPI toho, zda-li jdete směrem k domovu, či se od něj vzdalujete.

Zítra pojedu DOMŮ, a kromě setkání s těmi, které mám rád, si odvezu i dárky k vlastním narozeninám a za chvíli učiním tak zas. Roky plynou a domovů přibývá.

Je středa a je jedno, jaké je datum v kalendáři, či jaký tento píše rok.

Středa je středou pro své umístění vprostřed pracovních dní jednoho týdne a středou zůstává i je-li dní sedm, či budou jen čtyři. Střed mají místa mající hranice a snad i proto nedaří se nám najít střed vesmíru ani člověka.

Středem domova jsme my sami

A ač se to zdá zvláštní jsme to my, kdo domov nosí v sobě a snad právě tato skutečnost způsobuje naše rychlejší cesty domů. Je totiž dost dobře možné (vědecky však nepodložené) že energetická pole člověka a místa na sebe působí. Nepatří-li k sobě, odpuzují se, patří-li pak se naopak přitahují.

V době, kdy píši tento článek publikoval britský MIRROR jiný obsahující kromě jiného informaci, že jeden z dvou set lidí nemá domov, čili je homeless. Tato zpráva vyšla před Vánoci 2019 a týká se jen Velké Británie, ale i tam je to číslo značně podceněné. Vychází totiž jen z oficiálních statistik a ty často bývají zkreslené.

Co to znamená z pohledu energetického?

Kde je energie, která člověka a místo spojovala?

V současném světě ekonomické závislosti se dá pochopit, že člověk přijde o prostředky. Tím pádem může přijít i o střechu nad hlavou, o přátele, které k němu vázaly opět jen prostředky, a je-li vše špatně, může přijít i o zdroj trvalých příjmů na které byl zvyklý. Nikdo však neřeší a nehovoří o tom, kam zmizela energie, a to jak ta uvnitř člověka, tak ta z místa zvaného domov.

Ve stejné době, kdy vyšel v Britském tisku článek o počtu lidí bez domova, zveřejnila Česká Vláda a tisk informaci o tom, kolik peněz se rozhodla utratit ze státní pokladny, jejímž jediným obsahem jsou přibývající dlužní úpisy. S ohledem na skutečnost, že přibývají lži a nepravdy rozhodla se skupina obyvatel vzít seznam 20.000 položek prezentovaných premiérem a státu a ministrem průmyslu a převézt je do formátu XLS, pro lepší kontrolu a práci s daty.

Z 20.000 se seznam smrskl na necelou tisícovku, protože stačilo udělat to, k čemu vláda a její představitelé nemají chuť, spojit všechny položky týkající se jednoho projektu do jednoho projektu, čímž se minimalizuje objem plýtvání časem i prostředky a zároveň se eliminuje možnost obcházení zákona o transparentnosti tím, že některé zakázky budou podlimitní.

V době, kdy lidí bez energie a domovů rychle přibývá, nám politici předkládají pohled na rok 2050, na dobu, kdy už sami dávno, po spokojeném a zajištěném životě pro sebe sama a své blízké, budou moci říkat, já za nic nemohu, TO ONI.

Všichni, bez ohledu na adresu v občanském průkaze, máme jeden domov, je proto třeba ho bránit.