Na práci klid
Ti, kdo mne znají, či sledují mou práci delší dobu vědí, že jsem zvyklý chodit do práce brzy, často mnohem dříve než ostatní. Není to proto, abych si nahonil hodiny a ty pak směnil za dovolenou, či peníze, to jsem nečinil nikdy, chodím proto, že po ránu, když ještě nikdo nikde není, je větší klid na práci.
Jak to tak vypadá, měl by nám koronavir resp. na něj navázané zákazy a nařízení vlády přinést to samé. K čemu by to bylo dobré?
Třeba k tomu, že bychom se mohli na svou práci soustředit
Nejen na její výsledky, ale skutečně na práci, kterou vykonáváme
Na její srdce, střed, jádro (pudla) prostě na to, abychom pohlédli na to, co děláme každý den s odstupem a z jiného úhlu. Při tomto pohlédnutí bych doporučil, jako již několikrát shlédnout, mluvíte-li anglicky rozhovor, který v roce 1959 poskytl ve Švýcarsku filmařům pan Carl Gustav Jung, světoznámý psycholog.
Celý je velmi zajímavý, ale ta nejzajímavější věta padla až jako úplně poslední.
THE MAN CAN NOT STAND MEANINGLESS LIFE – ČLOVĚK NEMŮŽE ŽÍT ŽIVOT BEZE SMYSLU
Aniž bych znal slova pana Junga, jsem rád, že se podvědomě tímto řídím, již řadu let a od roku 2013 to činím ještě o to intenzivněji, a to každý jednotlivý okamžik.
Klid na práci je totiž něčím tak vzácným, že mnozí zapomněli, že by mohl existovat
Tlačí nás plány, tabulky, výkony, rychlejší je lepší, stejně jako silnější a bohatší diktuje chudákovi, a vysvětluje mu, že není třeba nakupovat.
V Mnoha továrnách se běh zaměstnanců považuje za úspěch a množství kusů je jediným kritériem úspěchu.
Na samotnou práci, pro samou práci, se již dávno zapomnělo
Pracujeme, ale smysl se vytratil, kromě skutečnosti, že pracujeme za peníze jsme přesvědčení, že pracujeme pro peníze. Je to pravda, jen výraz „PRO“ značí něco zcela jiného, než si myslíme. Peníze se totiž ze sluhy, staly pánem, jenž určuje a řídí náš vlastí život.
Pracujeme PRO PENÍZE
Potkáme-li je a je-li jich hodně, radujeme se jako malé děti
Není výjimkou, když do práce přijedu na půl pátou ráno. Bez ohledu na to, kdy dorazím snažím se odcházet na pátou odpoledne, mám-li svou práci hotovou. Chodím totiž do své Pracovny Pracovat a vykonávat Práci, kterou mám rád a která mi dává smysl, proto čas v ní strávený nepočítám a nepřevádím na peníze.
Jen několik hodin před tím, než píši tyto řádky zavřely se z rozhodnutí vlády tuzemské školy. Otevřené mají zůstat jen školky, kde jsou děti nejrozumnější a dokáží se dodržováním nejpřísnějších hygienických návyků napadení virem bránit. S tímto krokem bylo též zakázáno shromažďování více než 100 osob. Lidé však mají i nadále chodit do práce.
Nevím, kdy byl soudruh premiér, který tyto kroky vyhlásil, ale také navrhl, bez ohledu na mínění většiny a odborníků, naposledy v továrně, kde lidé pracují, ale rád bych mu prozradil že v továrnách pracují většinou násobky tohoto množství, a navíc různých národností a až na výjimky nemohou bát od sebe vzdáleni dva metry, protože mají na svou práci vyhrazen podstatně menší prostor, jako slepice v některém z jím vlastněných velkochovů slepic.
Věřím, že stejně jako já, využijí lidé vzniklého klidu a soustředí se do své práce, aby našli její smysl a to v plném rozsahu a hloubce a věřím, že tak brzy najdeme i řešení.
