Nazývejme věci správně

Od počátku věků používali lidé věci kolem sebe. Dělali si z nich to, co jim mohlo usnadnit život. Každou věc, bylo-li to možné, používali opakovaně a vícekrát. O dost tisíc let později dali této činnosti jméno, nazvali ji recyklace, aby o dekádu později z pokladu udělal odpadový průmysl odpad s vidinou nekonečně rostoucího zisku.

Bereme to, co máme, a využijme to znovu a klidně i jinak, tak zní původní definice významu RECYKLACE

Odpadový průmysl ponechal jméno a dal mu jiný obsah. Berme to, co máme a udělejte z toho odpad. Co bude pak nechte na nás.

Je to stejné jako u politiků.

Věříme jim, že budou dělat to, co říkají.

Když zjistíme, že tomu tak není, nadáváme, ale za pět let svou chybu zopakujeme, vždyť se přeci poučili.

Odpadový a Politický průmysl mají mnoho společného

Tím prvním jsou peníze

O ty jde v první řadě. Ty samé peníze získané odpadem, platí politická rozhodnutí.

Je překvapivé, jak málo lidí si uvědomuje, jak se mění význam slov a s ním i to, co se v angličtině nazývá CORE BUSINESS, a v češtině bychom to nazvali NÁPLŇ ČI SPÍŠE CÍL PRÁCE.

Stále častěji narážím na to, že vžitá představa je pravým opakem skutečnosti

Zrovna dnes si jedna členka mé profesní sítě posteskla, jak je možné, že práci, kterou odvedla a předala v rámci tvorby evidenčních podkladů týkajících se znečištění přírodních zdrojů, po pět let nikdo nevyužil, aby se ve stejném znění, jen pod jiným jménem objevila jako výstup NEZISKOVÉ ORGANIZACE, jejíž činnost 100% subvencovaná státem, měla být aplikací daných kritérií do praxe.

Je to jen pár dní, kdy jsem měl tu čest zahájit konferenci LOGISTICS RIDE 2020 dalším z příspěvků otevírajících oči, příspěvků po jejichž přednesení je v sále naprosté ticho a nikdo ani nedýchá, natož aby dokázal, či dokázala položit, byť jen jediný dotaz.

Včera skončili další volby a začalo další období zklamání nad tím, jak daleko je realita od předvolebních slibů. Volajíce po výsledcích voliči už dávno zapomněli, to, co jim nikdo neřekl, tedy že náplní práce politiků je dělat politiku, ne najít řešení, aby jí nebylo třeba.

V Náhorním Karabachu se zabíjejí lidé v dalších z malých válek, kterých od roku 1945 od vzniku OSN, organizace, která vznikla s cílem zabránit dalším válkám, bylo již více než 600, a zahynulo v nich mnoho milionů obyvatel. Na cíl se zapomnělo, o druhém se nemluví, je jím jen a pouze vlastní existence dobře placená z kapes jiných.

Stejné je to u mnohých dalších institucí a organizací, které čím méně práce udělají, tím více o ní píší a tím více na ni potřebují peněz z cizích kapes. Neplatíme za výsledek, ale za nekonečný proces a je třeba si to uvědomit vždy, když žádáni jsme o další příspěvek.

V době, když učil jsem se číst, dostalo se mi možnosti se naučit číst mezi řádky. O několik desítek let později zjistil jsem, že sám dokáži mezi řádky vkládat obsah a sdělení viditelné všem, kdo nespokojí se s životem davu, ale chtějí být sami sebou. Jedinci se schopností se rozhodovat a rozhodnout.

Před několika dny jsem obdržel čestné uznání za účast v autorské soutěži o SCI-FI povídku. Skončil jsem poslední, bez jediného bodu a já si uvědomil, že namísto sci-fi budu raději i nadále psát budoucnost.

Tento příspěvek píši 4.10.2020, ale jeho vydání je v redakčním systém zařazeno na 8.5.2021. Dělí je 246 dní. Ne proto, že by si volil libovolné datum z budoucnosti a tam publikaci nasměroval, ale proto, že všechny předchozí pracovní dny jsem již osadil hotovými příspěvky.

Chceme-li něco skutečně změnit, musíme se naučit nazývat věci pravým jménem, i když to bude nepříjemné a bolestivé, jen tak totiž dokážeme v organismu a mysli vyvolat šok nutný ke změně. Bez ní totiž změna, nikdy nestane se změnou a slova budou jen prázdným obalem bez obsahu.