Nejdelší výlet

Vážení čtenáři dovolte mi, abych Vám poděkoval za přízeň. Věřím, že Vás mé články zaujmou dnes, stejně jako včera, nebo zítra, čas je totiž komoditou kluzkou a nedáme-li si pozor, proklouzne nám mezi prsty. Dnes je 1.11.2019 a článek bude zařazen na vydání 1.6.2020.

Je to zatím můj nejdelší výlet v čase.

Sedm měsíců dlouhý

Každý krok je jedním pracovním dnem s malým zakolísáním kolem svátků Vánočních a nového roku, který mi způsobil na mé cestě nemalé problémy, protože jsem se před ním zasekl a více než měsíc jsem nedokázal udělat další krok. Připadalo mi to, jako kdybych stál na hrázi rybníka a bál se skočit, protože jsem nevěděl, co se skrývá pod hladinou.

Pak však přišel den, kdy bariéra zmizela a já to udělal

Absence možnosti psaní mne samozřejmě na mé cestě vrátila zpět, ale pomohla mi zároveň k načerpání dalších sil a uvědomění si, že je život i v mezičase, v meandrech času.

Nikdy jsem neuvažoval o tom, zda-li to budu já, kdo jednou bude cestovat v čase, ale také jsem si nikdy nemyslel, že to není, či nebude možné. Snad i to napomohlo tomu, že se vracím osvěžen a plný sil na zítřek, který je vlastně již včerejškem.

Přitom je zajímavé, že okamžik zůstává stále okamžikem.

Čas, když ho poznáte, má mnoho výhod a jednou z nich je i to, že nemá hrany. Kdybychom jej zhmotnili vypadal by asi jako oblázek zaoblený neustálým proudem vody.

Sedm měsíců.

Už začínám věřit, že jednou uvidím dopředu o celý rok.

Nevím, kde je limit, ale myslím, že je-li někde, či někdo limitem, je to samotný cestovatel, který neustojí, co ho čeká.

Nyní právě odešla nečekaná a příjemné návštěva

Člověk, který rozhodl se pomáhat a měnit svět, a tak to prostě činí. Není bohatý. Nemá dům. Nevlastní moc, co by mu mohli jiní závidět, snad jen drobnost, která prý nic nestojí

SVOBODU

Je o pár let starší než já

A jeho život ubírá se směrem, který mu udává. Čas od času se zastaví, popovídáme si a pokračuje dál. Ač neví to, pluje na vlnách času shodně jako já, a naše setkání nastávají v průsečíku meandrů a na křižovatkách dob.

Jednou však vyrazíme spolu, na některou z cest, pro oba novou, pro oba tak známou, beze spěchu. On na kole, já na kole dohromady tři kola.

Sedm měsíců je daleko a já cítím se již unaven

Přeji Vám tedy krásný den

Den bez odpadů a plýtvání ve všech jejich podobách

Den Vašeho Času.