S ohledem na GDPR a ochranu občanů, jejichž data a pohyb smí sledovat nyní jen vybraní a ti s údaji obchodovat, nemohu posoudit kolik ze čtenářů se narodilo před a kolik po roce 1989, resp. po 17. listopadu 1989. Je to škoda, protože bych dokázal lépe odhadnout reakci na dnešní příspěvek.
Jako ve většině dalších byl i tento iniciován článkem.
A opět článkem v tiskovém mediu soudruha premiéra.
Ten dnešní se jmenuje
Okamura: Komunismus je nejdemokratičtější systém, který svět poznal
Jeho autorem ve svém blogu iDNES je sám velký vůdce TOMIO OKAMURA, muž, který se narodil 4. července 1972 v Tokiu a své dětství, až na 10 let života, prožil v Československé Socialistické Republice. S ohledem na to, že je o půl roku mladší než já sám, mohu snadno dopočítat, že v ČSSR prožil, v době komunismu celých SEDM LET (je možné, že to bylo o nějaký rok více, bohužel z vlastních stránek tohoto politika, se detaily nedají vyčíst) a možná by stálo za to, zeptat se jeho bratra, architekta, se kterým jsem měl před několika lety Holandském velvyslanectví v Praze, v rámci „workshopu“ o cirkulární ekonomice zajímavou diskuzi.
To však k tématu nepatří.
Důležité je, že se pan Tomio Okamura stal během svého dětství odborníkem na komunistickou demokracii.
Právě kvůli ní jistě odjel po škole pracovat do Japonska, aby jako popelář a prodavač popkornu zjistil jak nedemokratický je svět v zemi jeho polovičně čtvrtinových předků /tatínek byl prý korejsko-japonského původu/.
Pan Okamura začal do blogu iDNES psát již před začátkem své politické kariéry. První článek, který lze dohledat vyšel již 29.5.2007 a nese zajímavý název
Je nejvyšší čas skončit s nešvary A pak Tomio Okamura v něm rozebírá (jak je pro něho zvykem) téma, které se přímo týká jeho práce (v té době nejvíce napojené na Cestovní ruch), článek iDNES samozřejmě nehodnotila jako reklamu, či PR, na to bylo již jméno tohoto malého muže příliš známé. Co mne však zaujalo nejvíce, je poslední věta příspěvku, které zní?
„Neřešení problému taxíků mi už připadá jako záměr, všude v západní Evropě vidíme příklady, jak taxíky vypadají, jen u nás to ani po 17 letech nejde.“
Odmyslíme-li výraz „TAXÍK“ a přidáme-li 12 let dostaneme zvláštní obrázek, či spíše grafický list připomínající dílo Holandského autora pana M.C. ESCHERA. Není bez zajímavosti, že se pan Escher narodil roku 1888 a zemřel jen tři měsíce před narozením Tomia Okamury.
V každém případě obraz, který vidíte výše ukazuje výstižně obraz, který nám přináší muž, jenž po sedmi letech dětského života v komunistické, resp. v socialistické zemi žil pochopil, že právě KOMUNISMUS JE NEJDEMOKRATIČTĚJŠÍM SYSTÉMEM.
V roce 2012 pan Tomio Okamura napsal článek ZASE TU BĚHÁ STRAŠÁK KOMUNISMU a tento strašák mu kromě jiného pomohl v jeho politické kariéře, kterou díky němu nastartoval s cílem BOJE PROTI ZLU.
Nyní se ZLO stalo cílem a nástrojem dalšího „růstu“, politického růstu.
Jen přemýšlím, zda-li je pan Tomio Okamura skutečně přesvědčen o tom, že obyvatelé země ve středu Evropy mají stejné výpadky paměti a jediný cíl, profit a to bez ohledu na vlastní přesvědčení a jsou stejně prodejní.
Myslím, že Demokracii se pan Okamura učí od strany čínských soudruhů. Ti to s ní umí na jedničku.