Nejmenší stůl

V mé Pracovně mám tu čest a radost vítat čím dál více návštěvníků. Malí, velcí, mladí i staří, ženy i muži, děti i panenky a občas i nějaký pejsek. Nikdo nečeká, přijde-li poprvé, co se mu naskytne při prvním pohledu. Pak nadechnutí a ke slovu „Můžu“ občas přibude „fotit“

Má pracovna je součástí sto let staré budovy Fišerovi vily v Plzni

Citlivě restaurována soukromým majitelem, který sám má na jednom patře prostory pro svou vlastní činnost a zbytek pronajímá ostatním, kdo hledají prostory pro svou práci.

Čas od času se uvolní některý z prostor

Není nikdy volný dlouho, protože centrum Plzně, které je na dohled, stejně jako parkovací místa v garážích, či na ploše u nového divadla, která jsou ještě blíže, předurčují prostor za místo setkávání a setkání.

Je nás tu mnoho, pozdravíme se a věnujeme své práci

Nedávno mne navštívil Jakub Mareš, architekt a jeho návštěva byla druhou po několika letech. Divil se, jak se prostor změnil a při svém odchodu po dvouhodinovém jednání, pronesl zvláštní větu, kterou neřekl nikdo před ním.

„Víte, co se mi líbí pane Rada? Že Váš stůl, je tím nejmenším, co tady máte.“

Druhý den, při svém příchodu zpět, jsem si na jeho slova vzpomněl.

A zavdala i téma k napsání tohoto příspěvku.

Proto, abych pracoval s láskou, nepotřebuji obrovské prostory a stoly.

Stačí jen jeden malý stůl a židle.

Místo, kam mohou usednout mé srdce a mysl a ve společné harmonii s duší tvořit.

Když jsem pak přijel domů, uviděl jsem vedle svého parkovacího místa tento obrázek

Úřad, který sídlí ve stejném bloku domů si pořídil na své parkovací místo značku osobního vlastnictví a k ní i horizontální značení, dodávající mu úřední důležitost. V bytovém domě bydlím déle než 20 let a za celou dobu jsem zažil jen 2x, že by toto místo použil invalida jdoucí na úřad. Je totiž skryto za budovou úřadu, a navíc za elektronickou bránou. I přesto značka a čára legalizují plýtvání místem.

Navečer jsem se účastnil klimatické diskuze, probíhala v prostorách kavárny KAČABA v Plzni, jejíž specialitou je (kromě dobrého jídla) i to že obsluhují lidé s mentálním postižením a svou práci dělají více než dobře. Kavárna je jako dlaň, a i přesto tam bylo tolik lidí, že mne to překvapilo.

Překvapilo mne to stejně, jako návštěva studentů fakulty designu, kteří se přišli inspirovat do mé Pracovny a vešlo se jich sem také více, než jsem předpokládal.

Naše bohatství není dáno velikostí prostor, které obýváme, či v nichž pracujeme. Není dáno cenovkami na vybavení, ani značkou na oblečení, které nosíme a není (ač se tomu mnozí stále diví) dáno ani výškou našeho konta, či titulem na vizitce.

Naše bohatství je nám dáno do kolébky a nejdelší z cest bývá ta do vlastního nitra.

Když tam však dorazíme, najdeme to nejdražší a nejcennější

Sama sebe

A svět

Zítra panu Marešovi poděkuji, přijde totiž zas, dostal totiž chuť si vyzkoušet, co znamená E-MOTION a já se na to moc těším.

P.S. není divu že se mi pracuje tak dobře, když mi přes rameno koukají ti, co se rozhodli mi pomoci