Největší slunce
Dnes podíval jsem se na nebe a uviděl největší slunce. Bylo tak velké, že skoro překrylo svou velikostí i mobilní telefon přes který jsem se na něj díval a fotografoval ho. Nevím, zda-li svou velikost ukázalo i Vám, jsem si však jist, že na teplotu jeho paprsků nadává nejeden ze čtenářů.
Když jsem slunce fotil třásl jsem se zimou
Bylo to zvláštní
Blížilo se poledne a já fotím největší sluce a je mi chladno
Fotografii jsem udělal jen jeden den před oslavou třicátého výročí Sametové Revoluce.
Revoluce, která po dlouhé zimě přinesla teplou frontu.
Málokdo z Vás si na ni vzpomene, teď v červenci, v době, kdy řešíme nejen co o prázdninách, ale i to, zda-li srpen přinese dalších čtyřicet let studeného vývoje.
Jen místo srpu s kladivem narůstající počet hvězd.
Už jste zapomněli?
Že pro střechu nad hlavou mála, je nutné zničit střechy a životy mnoha
Už si nevzpomínáte, že dobrou náladu najdete jen na dně peněženky?
Copak už nevíte, že jízda po okruhu je bezemisní?
A že pro bio, z použitého oleje je logistika tím posledním, co je třeba řešit?
Jsou cesty, jak nezapomenout a jednou z nich je budoucnost nepředvídat a nevěštit, ale stavět a budovat. Budoucnost si nelze koupit, lze ji však prodat. Stačí se upsat a mlčet. Stačí jen křičet, stojíce v davu na nespravedlnost a když pak přijde čas na otázky tak mlčet, abych nevypadal za hlupáka.
Stačí jen chvilka, jen 14 let ve vesmíru, abyste nastřádali dost na bezstarostný život, pak stačí drobnost, jen se dostat zpátky na zem, a i když lístek stojí jen zlomek výplaty, je třeba pomoci z venku. Pomůžete?
Není se přeci čeho bát, máme ještě slunce.
Stačí, když své problémy svěříme do rukou právě jemu, stačí totiž tak málo, jen nasměrovat rakety naplněné odpadem správným směrem a bude to opět ono, kdo vyřeší další společenský problém, bez bolesti, bez starostí a my budeme zase moci tančit se zelenými slogany kolem pevného středu naší měny a budeme hrdě a cirkulárně hovořit o vítězství ducha
Či snad duchů?
Stačí ještě počkat.
