Není to tak dlouho

Kdy jsem seděl ve své Pracovně a přemýšlel, dokáži-li někdy napsat do blogu článek na více než jeden den dopředu. Denní tlak byl stres. K vlastní práci ještě psát. Ale o čem? O čem jiném než o práci a životě, tom svém samozřejmě, protože o těch jiných toho moc nevím, nejsem totiž v jejich kůži.

Dnes mi v průběhu práce vyskočil na internetu, resp. na facebooku obrázek, který vidíte níže. Byl sdílen bez komentáře. Připomněl mi rozložení sil na šachovnici moci. A nejenom tam.

Jak se líbí Vám?

Připomíná Vám něco?

Je to jedno z těch dokonalých děl, jejichž dokonalost je dána jednoduchostí

Je to zvláštní, a mne by zajímalo, zda-li jste si toho také všimli. Ti menší jsou často tvrdší, pevnější a odolnější, a přeci jsou to ti větší, kdo jsou u moci. Promítneme-li to do firem, je to jen pár jmen, která ve skutečnosti vládnou světu skrývajíce svou totožnost pod značkami lahodícími oku, peněžence i nátuře spotřebitele. Je celkem jedno, hovoříme-li o automobilech, potravinách, letectví, armádě, či o politice, protože ani ta není dnes a nikdy nebyla ničím jiným než „velkým businessem“

Právě proto se v ní hraje a postupuje dle stejných pravidel.

Větší bere.

Když se v polovině roku začala pod obry otřásat zem, vypadalo to, že brzy klesnou k zemi. Setrvačnost však může trvat věčnost a ta je hoooodně dlouhá.

Třeba takto

Ano, to je vývoj cen za dopis v podání České Pošty. Rád bych dodal, že v roce 1990 stál dopis, respektive známka, která udávala jeho cenu, 1,00 Kčs a pohlednice 0,50 Kčs. Nedá mi to, aby nesrovnal tento graf s jiným. Hrušky a jablka.

No a co, já ovoce rád

Jako logistik si však dovolím zůstat u České Pošty, jejíž servis je mi přeci jen bližší než obchodování s chudobou. V průběhu vývoje České Pošty zůstávaly některé položky statické a jiné se vyvíjely. Mezi ty první patří například velikost a hmotnost standardního dopisu.

Pokud si dobře vzpomínám, zůstala jeho velikost zachována, a i když se objevily i podélné obálky a pak velké formáty, ten malý, na který se vztahuje graf výše, zub času příliš nezapůsobil.

I přesto cena za jeho doručení neustále roste.

Zapátrám-li v paměti hlouběji, myslím, že jsem nikdy příliš neřešil, kdy bude dopis dodán. Důležité bylo, že jsem jej odeslal, a protože neexistovalo moc forem jiné komunikace, vždy jsem se těšil až přijde odpověď. Vždy to bylo milé překvapení.

Posledních několik let jsou u mne ve schránce jen reklamní dopisy, žádosti o peníze, či informační brožurky (hovořím-li o formě dopisů). Osobní dopis dostávám již jen tak 1 – 2x do roka a ve stejné frekvenci jej odesílám. Pro komunikaci totiž mohu využít jiné prostředky.

Podívám-li se však ne cenu poštovného očima logistika pak se musím podívat na jednotlivé články logistického řetězce. Články, z nichž se tvoří celek.

Počet obyvatel ČR zůstává také na stejné úrovni a od roku 1989 se změnil jen asi o 300.000 obyvatel

Od roku 2008 do roku 2012 klesl počet poštovních schránek z 23.800 na 22.300 ks, tedy jen o 500.

V letech 2001 až 2005 klesl počet zaměstnanců České pošty z 39.629 na 38.420 a v roce 2019 by to mělo být 30.000 zaměstnanců, přičemž plán prezentovaný posledním Generálním ředitelem hovoří o snížení o dalších 7000 zaměstnanců, které by měla nahradit technologie.

Myslím, že není bez zajímavosti, že ve 114 stránkové výroční zprávě z roku 2014 jsou zaměstnancům věnovány dvě stránky a například životnímu prostředí jeden odstavec.

Asi nejzajímavějším údajem je výrazný pokles poštou odeslaných dopisů a pohledů v roce 2002 a to o celý jeden milion, další vývoj se mi nepodařilo dohledat.

Jeden z důvodů negativního vývoje může být skutečnost, že vedení v podání generálních ředitelů, namísto celkové strategie sleduje jen a pouze soukromé a osobní cíle. Od roku 1992 (2004) jich bylo již sedm a každý stál za velkými výdaji souvisejícími s jeho předchozími pracovními zkušenostmi a jistě i partnery. Bez zajímavosti není ani to, že každý s ředitelů a jedné ředitelky odcházel z České pošty i přes její zhoršující se čísla, podstatně bohatší než přišel a to nejen díky půlmilionovému měsíčnímu platu.

Je mi líto, že to musím být zrovna já, kdo 101 let po založení (13.11.1918) Ministerstva pošt a telegramů, kterému podléhal poštovní, telegrafní, telefonní i radiokomunikační provoz to musím být zrovna já, kdo říká je čas končit.

Výše uvedená fakta totiž ukazují, že se tento státní podnik v jeho stávající podobě přežil.

S desítkami tisíc zaměstnanců není schopen konkurovat firmám s desítkami a stovkami lidí a drží ho při životě jen nostalgie politické moci, která je však sama dávno slepá.

Při průzkumu jsem však našel jednu jedinou zprávu, a to v záznamu encyklopedie WIKIPEDIA, která odkazuje na jediný projekt, který považuji za cestu správným směrem. Byl jím projekt využití vozidel pošty i pro jiné potřeby, v tomto případě přepravu osob. Bohužel doba trvání není známa, stejně jako vyhodnocení a skutečnost, že se již nikde nezmiňuje ukazuje, že stejně jako jiné dobré nápady, byl i tento umlčen a zašlapán do země lidmi, kteří z neefektivity těží a že jich není vůbec málo (a nejsou to řadoví zaměstnanci) a často na jejich vizitce (mají-li nějakou) jméno České pošty ani nenajdete.

Jedno je však jisté, zvyšování cen při zhoršování servisu nepovede ani k navýšení počtu dopisů a zásilek prostřednictvím České pošty odeslaných, ani k počtu lidí, kteří budou její služby využívat.