Pátek Třináctého

V každém roce je několik pátků, které s sebou nesou číslo třináct. To, že jsou považovány za smolné souvisí s malou náhodou, které vyústila v nemalé vraždění, na to se však dávno zapomnělo. Myslím, že Vy, stejně jako já, jste o smůle tohoto pátku slyšeli a jestli ne, můžete se zeptat, někdo rád napoví.

Předpokládám, že stejně jako já, vyrazili jste i Vy do práce, jen si nejsem jist, zda-li jste tak učinili se stejnou chutí a radostí jako já.

DO své Pracovny se totiž vždy těším a hlavou mi probíhá na čem budu moci pracovat.

Tak například dnes jsem pokračoval v dalších krocích projektu MALÉ DOMOVY a spolu s tím jsem se přihlásil k soutěži o roční pobyt v New Yorku, kde bych rád šířil myšlenky a metody systémové prevence vzniku odpadu. Proč jsem tak učinil, když vím, že nevyhraji?

To je prosté. Učinil jsem tak proto, že každá možnost šíření je pro ne důležitá. Jak vypadá mé přihlašovací video se můžete podívat níže

A jen tak pro zajímavost toto video můžete porovnat s mou přihláškou k letu do vesmíru. Přihláškou, která byla mým úplně prvním youtube videem na mém kanálu. Soutěž, kterou pořádal RICHARD BRANSON spolu s firmou LANDOVER byla zrušena, kvůli tragické události, ale mé video, stejně jako snaha vyčistit nejen Planetu, ale i její okolí však zůstala. Video jsem natočil a publikoval krátce po podpisu nájemní smlouvy mé Pracovny, aniž bych tušil, že stane se mým skutečným domovem. Publikováno bylo 30 července 2014

Zatímco čtenář dostane možnost přečíst si tento článek skutečně až v pátek, třináctého listopadu 2020 já mám možnost si jen přečíst hned, když ho píši, tedy 26.12.2019 ve 20:39. Mohu si ho přečíst poté, kdy jeden se samozvaných mistrů básníků napsal o mé tvorbě na serveru poetizer následující slova.

„Ulončím to jako obvykle s Vámi – s usmrkaným se nenajíš, s volem se nedomluvíš.
Čím větší hlupák, tím větší sebevědomí, chytrý člověk je plný pochybností.
U Vás je ovšem psaní zřejmě nevyléčitelná choroba.
Komu není rady, tomu není pomoci.

Lumír Vaněk•“

To je Lumír Vaněk, v celé jeho velikosti.

Skladba a autorská báseň, kterou pan Lumír Vaněk přednáší, se jmenuje Černá Kočka a myslím, že ne bezdůvodně se objevily právě k příspěvku, jenž se věnuje pátku třináctého.

Pan Lumír Vaněk, totiž, stejně jako černé kočky, pátky třináctého a rozbitá zrcadla snaží se svou sílu nad druhými ukazovat ve své hrůze. V hrůze, které musím se ve svém bláznovství smát.

Jen jediné mi vadí, že ne všichni pochopili, že trus jenž po sobě zanechává, zůstane trusem a jediné místo, kde najde uplatnění byl by kompostér a i tam, přidávat by se musel po malých dávkách, aby jej neotrávil. Protože jak říká autor sám

VŠEHO MOC ŠKODÍ