V rámci listopadové akce TedX Prague 2019, byla mluvčím, kromě jiného, položena následující otázka: „Co byste dělali, či kam byste šli, kdybyste byli neviditelní“. Odpovědi byly různé a za asi nejzajímavější považuji odpověď „DO POKOJE DALAJLÁMY“.
Byl to zvláštní dotaz a asi všechny překvapil, ale odpovědi se zhostili se ctí.
Mně pomohl si uvědomit, proč mnohým připadá INDUSTRY 5.0, či systémová prevence vzniku odpadu, jako neviditelná. Proč, do okamžiku, kdy se s ní neseznámí, a to nejčastěji z mých vlastních úst, je ani nenapadne, že vzniku odpadu lze předcházet.
Má totiž, stejně jako, plášť neviditelnosti.
Není to pro něj jen pohádková, či kouzelnická rekvizita, či trik televizních kamer, nebo moderních technologií, je to prostě realita.
Ne taková jako na tomto videu.
Na rozdíl od jeho tvůrců mne stála jen několik set korun.
Můj plášť neviditelnosti se jmenuje MONTÉRKY
A dokáže mne dostat nepozorovaně nejen mezi dělníky, ale i v ulicích měst, a dokonce i na konferencích, jsem přehlížen, minimálně do doby, než si stoupnu k pultíku a mikrofonu a začnu hovořit.
Pak najednou postihne můj plášť neviditelnosti přesný opak, resp. získá vlastnost, kterou tvůrci nepředpokládali, začne pozornost přitahovat.
Speciálně na konferenci FASHIOTECH 2018 ve francouzském ROUBAIX se tato vlastnost projevila velmi silně, a to i přesto, že plášť, který jsem si v závěru své přednášky na téma INDUSTRY 5.0 vzal, byl starý šedesát let, pocházel totiž z likvidovaného skladu civilní obrany, kam byl uložen v době hrozby válečného konfliktu a nikdy nevyjmut a nepoužit měl být vyhozen spolu se stovkami dalších výrobků.
Stejnou reakci, jakou má můj neviditelný plášť, má i má práce. Dokud o ní nepromluvím, nikdo nevnímá, že by mohla existovat. Jakmile ji „označím“ strhne se bouře zájmu.
To je možná i důvod, proč média, nevěnují tématu systémové prevence vzniku odpadu a plýtvání prostor. Proč je pro kruhy CIRKULÁRNÍ EKONOMIKY neviditelnou. Je to důvod proč v politických prohlášeních stojí informace o miliardách nutných investovat do managementu odpadů, namísto toho, aby tam stálo, že předcházet vzniku odpadu lze i zdarma a hned.
Druhým důvodem neviditelnosti je, že ač všichni pořadatelé soutěží a ti, co rozdávají ceny hovoří o globálnosti, nejsou často schopni hledět dále než na vlastní dveře, hranice města, oboru, či státu, protože VÍC OVLIVNIT NEJDE.
Po jedné z mých přednášek za mnou přišel mladý muž, vysokoškolák a zeptal se mne, zda-li mám chvíli čas, že ho téma velmi zaujalo, ale neví, co on může změnit, protože je „jen“ vysokoškolák.
Vysvětlil jsem mu to a bylo krásné pozorovat, jak se mu s každou novou informací rozsvěcovaly oči a on začal vnímat, že není „jen“ nýbrž je unikátem, který druhý ve světě není a může to být právě on, kdo svět změní.
Rozloučili jsme se podáním ruky a já už v okamžiku dotyku věděl, že se nevidíme naposledy, stejně jako to není naposledy s nikým, kdo svou práci miluje a nebojí se to vyslovit nahlas.