Počkáme na Vás na druhém břehu

Tato slova mi byla určena naposledy když byl jsem ještě kluk. Bylo to na chatě u řeky Berounky. Chatě, kterou postavil můj pradědeček na začátku století a jež sloužila rodinné dovolené po dlouhá léta, než přešla v prodeji do cizích rukou. Za tu dobu se změnila nejen chata, ale i řeka a krajina.

Počkáme na Vás na břehu, zaslechl jsem z televizní obrazovky ve firmu o pirátech z Karibiku. Pronesl je námořník, kterého voda, a to hlavně ta slaná, začala pálit pod nohama.

Počkáme na břehu zaslechl jsem, když jsem jel kolem Boleveckého rybníka, jenž ztrácí na své důstojnosti stejně rychle jako na velikosti.

Na stejná slova jsem si však vzpomněl, když jsem pozoroval dění kolem poslední světové pandemie, kterou způsobil coronavirus s poetickým označením COVID-19. Slyšel jsem je při proslovech politiků, zástupců WHO, Bill Gatese, Čínského a Amerického prezidenta a mnoha dalších, kteří nám slíbili, že na nás počkají na druhém břehu.

Neřekli čeho

Neřekli kdy

Neřekli ani proč nás nevzali s sebou

A vlastně ani neřekli, jak dlouho budou ochotni čekat.

Není to důležité. Důležité je vystoupit, přednést a slíbit. To totiž stačí.

Přemýšlím, jestli v roce 1987 měli ta samá slova na jazyku lidé, kteří předložili, a nakonec i schválili KYOTSKÝ PROTOKOL a v něm integrovaný obchod s emisními povolenkami.

Ti na druhém břehu jsou již dávno

Čistý zisk za špinavý vzduch

Oslavované dílo odborníků, kteří od stolu zachránili svět.

S malou odchylkou

33 let poté, je od záchrany nejdále jak to jen bylo možné v době historie, kterou lze vyčíst z toho, co nám příroda zanechala v jednotlivých vrstvách, ve kterých se ukládala ke spánku.

Tento článek píši v pondělí 2. března 2020, kdy v Evropě naplno vypukla panika zvaná CORONAVIR COVID-19. Panika, které vypukla i přesto, že počet zemřelých nedosahuje zdaleka hranici, nad kterou by se jinak zvedala hlava a zvyšovala pozornost. Díky mediím, jdou však stranou všechna úmrtí na silnicích i násilné trestné činy, stejně jako výkony burzy a hledí se jen a pouze na strmý pád dolů.

V celém chaosu se zapomíná na maličkost, na schopnost myslet.

Kroky vlád připomínají mi chaotické kroky ředitelů závodů, kteří namísto stébla chytají se metodologie LEAN a dalších nástrojů žádajíce o opravu jen jednoho článku v řetězci zapomínajíce, že těm dalším udělají jen a pouze problém, a to ne jeden, ale celou řadu.

Ti co nápravu žádají, často stojí na druhém břehu a mávají, posílajíce pozdravy a instrukce

Bývají za vodou a jedno je jisté, zpět nepůjdou, nemají to zapotřebí, a spíše než pomoci, dočkáte se rady. Těmi nešetří, stejně jako příkazy a nařízeními. Proudem rozdělující ob břehy totiž není proud vodní, ale ekonomický a ten má, pro ty druhém břehu cenu větší života.