Právo

V rámci posledních šesti let se setkávám se zákony a právem mnohem častěji než kdykoli předtím. Nezměnil jsem zaměstnání, jen se věnuji činnosti související s nalézáním nových cest. Všechny musí být postaveny na legálních základech, jejichž vratkost tak pociťuji každý den.

Tyto řádky píši jen den poté, kdy vrchní státní zástupce nesoucí stejné příjmení jako ještě prezident našeho státu, vrátil kauzu Čapí Hnízdo týkající se premiéra republiky zpět vyšetřovatelům. Je to jen den poté, kdy stejný premiér obdržel z Evropské Unie potvrzení, že svým chováním je skutečně v rozporu nejen s dobrými mravy, ale i právem.

Nevypadá to však na změnu.

Jak sám premiér řekl, nenechá si sahat na svá lidská práva.

Lidská práva byla schválena LISTINOU LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD 16.prosince 1992 a je zvláštní, že ani v ní, ani v dokumentech podstatně starších, u nichž vychází, nestojí psáno, že k lidským právům patří PRÁVO LHÁT, PRÁVO KRÁST, PRÁVO VYDÍRAT, ČI PRÁVO NA BEZTRESTNOST ČLOVĚKA Z DŮVODU MOCI ČI FINANČNÍHO NADSTAVU.

A přesto se to děje

Právo má zvláštní schopnost danou mu zákony.

Jeho výklad je možný více způsoby a je proto vždy možné považovat za právo to, co se zrovna hodí. Spravedlnost je přeci slepá, tak to neuvidí, a nejen v tuzemsku navíc i němá, tak nemá co říci.

Nedávno jsem zmiňoval svou diskuzi s právníky na téma vytvoření kompletně nových zákonů. Od nuly.

Včera jsem dostal odpověď, že danou možnost s kolegy diskutovali a troufli by si.

Když jsem položil otázku, zda-li by to zvládli bez internetu, znejistěli. Když jsem upřesnil, že by to bylo dobré udělat i bez moudrých právních knih, podlomili se jim nohy.

„Proč Proboha?“

Stávající zákony připomínají nejvíce sněhovou kouli, kterou s sebou právní řády, a to nejenom ten tuzemský, válí již stovky let. Namísto, aby docházelo k zefektivňování, případně redukci zákonů, tyto přibývají, modifikují modifikované a vysvětlují „jasné“.

Stačí se podívat kolik knih bylo popsáno vysvětleními zákonů. Stačí se podívat, že stačilo naplnit počítač rozsudky soudců a 97% výsledků soudních jednání dokázal stroj (AI) vypočítat ve shodě s tím co nakonec řekl soudce, či soudkyně.

Navíc je třeba brát v potaz, že by bylo zapotřebí vytvářet zákony aplikovatelné všude, celosvětově, bez ohledu na lokaci a jméno národa, či země. O podobné se měly starat jiné organizace mající v názvu slova SPOJENÉ a NÁRODY, ale v nějak se na to zapomnělo. Namísto zákonů, řeší mír zbraně a jediné co se liší, je barva přilby.

V den, kdy píši tento text vyšel na mém blogu jiný článek, jmenuje se SMYČKY A PŘESMYČKY, napsal jsem ho šest měsíců předtím, než vyšel a jeho aktuálnost zaráží i mne samotného.

Cesty časem nejsou zatím v právním řádu žádného národa zaneseny a to i přesto, že jejich reálnost byla potvrzena a myslím, že stanou-li se někdy širší realitou, bude jejich existence stát dlouho mimo právní rámec, který, bez ohledu na snahu o jeho ohnutí nebude mít slova, kterými by mohl existenci cest v čase a jejich pravidla definovat.

Je možné, že opět sáhne se po nějaké z tlustých knih zákonů a vedle otevře se Jules Verne, Isaac Asimov, či Karel Čapek a bude se hledat již dávno řečené.

Je jen otázkou, zda-li PRÁVO do té doby přežije, zatím to vypadá, že nikoli.