Prezidenti

Krátce před tím, než jsem začal psát tento blog, objevil se na stránkách facebooku a následně i LINKEDIN obrázek muže v montérkách nesoucího pytel cementu, či jiné stavební hmoty. Usmíval se a z jeho úsměvu bylo znát, že montérky mu nevadí.

Poznal jsem ho hned, mám totiž jeho portrét ručně vyřezaný z gramofonové desky za zády ve své Pracovně. A mám ho ještě někde. V paměti.

Když jsem tuto fotografii viděl, uvědomil jsem si, že s vyfotografovaným mám ještě jedno společné. Montérky nosíme s pokorou a nestydíme se za ně, stejně jako se nestydíme pracovat rukama, i když bychom raději jen svými prsty a slovy vyprávěli příběhy.

Mužem na obrázku je Václav Havel a fotografie byla pořízena dlouho před tím, že se stal prvním prezidentem nekomunistického státu na území země, v níž žiji.

Jen několik dní předtím, než se tato fotografie objevila vyšel v mém blogu článek s názvem PREZIDENT. POHOV. Článek, ve kterém popisuji kroky, které bych na pozici prezidenta jako jedny z prvních inicioval já sám.

Ač to tak na první pohled nevypadalo, článek nezapadl a našel čtenáře, kteří ho nepřešli s úšklebkem, ale napadlo je, zda-li by to nebyla správná cesta. Následně, po zralé úvaze mne oslovili a po dohodě mne navštívili v plzeňské Pracovně, aby viděli, že nekáži vodu a nepiji víno.

Nečiním tak a skutečnost, že jsem abstinent, je jen jedním z důvodů.

Stejně jako pan Prezident na fotografii nosím totiž svůj pracovní oděv i já a pravděpodobně v četnosti vyšší, než by si mnohý představoval. Je pro mne totiž důležité slyšet a hovořit s lidmi, kteří svýma rukama, a nejen svými slovy vyrábí a mění, produkují a v jejichž rukách se rodí budoucnost. Tyto nenacházím na stoličkách barů, v křeslech bankovních rad, na hradech, či manažerských kancelářích, ale nacházím je na místě, kterému se v průmyslu říká GEMBA, tedy manuální pracoviště.

A protože jsem již dávno pochopil, že smysluplně měnit mohu jen když pochopím, vykonávám často práci společně s nimi, abych pak byl schopen říci to, či ono, je korektní.

Obrázek pana Prezidenta jsem proto vzal, umístil vedle něj obraz svůj z jednoho z projektů a po přidání krátkého komentáře oba vedle sebe umístil na pracovní síť LINKEDIN.

Jeden z prvních komentářů zněl „Řekl bych, že je tam i jistá fyzická podobnost…“ a já netušil mám-li se pýřit, či červenat.

Z vyřčené věty bylo pro mne nejdůležitější jediné písmeno

„i“

Které znamená, že je tam podobností více, a to mne těší.

V době, kdy čtete tyto řádky mou tvář zná podstatně více lidí, a to nejenom v tuzemsku. Souvisí to nejen s mou drzostí dávat vedle sebe svůj obraz a obraz Prezidenta, na kterého nebude nikdy zapomenuto, ale i to že s každým dnem kdy bojují se mnou obři, jsou slabší a slabší. Ona totiž skutečnost, že Pravda a Láska zvítězí Nad Lží a Nenávistí, je reálná, jen je třeba přestat věřit pohádkám, ale k tomu se dostaneme až zítra.