S jídlem roste chuť

S vývojem technologií, zvyšováním objemů výroby, zapojováním robotů, umělé inteligence a dalších propriet PRŮMYSLU 4.0 by člověk řekl, že výrobky, které si bude kupovat, budou stále levnější. Co je zvláštní je skutečnost, že pravý opak, nikoho nepřekvapuje a nijak jej nerozporuje.

Dnešním článkem bych chtěl navázat na projekt, který jsem měl možnost realizovat v roce 2002, v roce stoleté vody, které nejen, že ničila vesnice a poškozovala města, ale zákeřně ke své cestě hlavním městem využila i tunelů metra (Blanka ještě neměla ani jméno).

V té době jsem pracoval pro jednu z největších tuzemských společností distribuujících chladicí a klimatizační technologie, která nesla jméno FRIDANAIR, a kromě centrály v Plzni, měla i pobočky v Praze a Brně.

Okamžitě ještě během povodní jsem navrhl majiteli, rozšíření nabídky o vysoušeče a on zareagoval pozitivně, a tak se stalo, že kromě domů, dostali jsme možnost i vysoušet stanice METRA a dokonce i participovat na projektu vysoušení poškozených dokumentů z vojenského archivu a dalších zdrojů.

To však není předmětem dnešního článku, ale jistě se k němu někdy vrátím

Předmětem je skutečnost, že jsme díky úspěšně provedené práci na pražském METRU dostali možnost navrhnout Dopravním podnikům města Prahy možnost doinstalace klimatizací do stávajících prostředků, které Praha k přepravě cestujících využívala, tedy autobusů a tramvají.

Byl to projekt, na kterém jsem spolupracoval, a proto mne zaujal po tak dlouhé době článek jehož obsahem je informace o tenderu na dovybavení tramvají klimatizací. Celková hodnota je dokalkulována na 400 milionů, takže se dá předpokládat, že na konci bude stát přes půl miliardy.

Na rozdíl od projektu roku 2002 a 2003 se již nemá jednat jen o klimatizaci pro řidiče, ale i pro klimatizování prostor pro cestující. I přes tento fakt, mi čísla v článku uváděná nějak neštymují a ukazují na další formu z plýtvání prostředky, kterými jsou peníze ZADARMO, jak si mnozí úředníci a pracovníci státních, či městských podniků myslí.

Má jít o 124 tramvají

(my jsme celkově řešili číslo 2-3x vyšší)

Znamená to, že rozdělíme-li 400.000.000 na 124 částí bude klimatizování jedné tramvaje stát 3.230.000,-Kč což předpokládám je cena bez DPH.

Co mne na celé věci překvapuje je skutečnost, že nabídková cena pro jednu tramvaj se v roce 2012 pohybovala v částce do 150.000,-Kč a to včetně instalace na místo, což znamená, že za 17 let cena více než 21x vzrostla

Samozřejmě opět opakuji, že chápu větší rozsah prací, na druhou stranu si však myslím, že kabiny již klimatizované jsou, přeci by dopravní podnik pro své zaměstnance nekupoval stroje, které by neposkytovaly podmínky práce odpovídající 21 století.

V praxi, laicky řečeno to tedy znamená „jen výkonnější jednotku a delší rozvody“. O tom, jestli tyto skutečně stojí 21x více si dovoluji pochybovat.

V době psaní tohoto článku dělí obě ceny 17 let rozdílu a téměř to vypadá, jako kdyby každý rok znamenal procento ceny navíc. To se vyplatí, minimálně pro aktuálního dodavatele a věřím, že i pro konkrétní osobu, či osoby zadavatele. Každý, či každá z osob totiž má svůj přesně definovaný a předem dohodnutý podíl ze zisku z dohodnuté a odsouhlasené ceny. A je přeci nasnadě, že 400 milionů se rozděluje lépe než 18.600.000, to přeci musí uznat každý.

Jistě to tenkrát chápal i tehdejší ředitel dopravních podniků, jenž nesl stejné jméno jako obchodní ředitel firmy, pro kterou jsem pracoval já. Obchodní ředitel, který dokázal v tunelech metra nechat zmizet stovky vysoušečů a ještě za to získat odměnu, aby se stal po vyhazovu obchodním ředitelem a členem boardu další Plzeňské společnosti a užíval si i nadále nejen své nadváhy, ale i cigaret, bez kterých se neobešlo žádné jednání.

Jmenuje se …

Ale to necháme na další článek