Sametová

Na gymnáziu, o kterém jsem včera psal a na kterém jsem jako student čtvrtého, maturitního ročníku prožil před 31 lety Sametovou Revoluci, jsem ještě v době, kdy nebyla na světě, nosil samet jako součást svého oděvu. Nebyl spojen s oblečením, ale s dlouhými vlasy, které jsem nosil svázány černou sametovou stuhou.

Spolu se sakem jsem upravenými vlasy provokoval, nechtěně, avšak vytrvale.

O dlouhé vlasy jsem přišel až při nástupu do Základní Vojenské služby

Svůj „ohon“ nechal jsem ostřihnout v celku a dlouho byl schovaný spolu s mašlí v zásuvce.

Nelitoval jsem nikdy své chůze proti davu

Neměl jsem potřebu křičet, když křičeli ostatní. Odjížděl jsem na kole do lesů, kde jsem v tichu velikánů rozprávěl svou flétnou se všemi, kdo byly jeho součástí.

Dnes jsou místa, kde jsem hrál, vykácena

Polní cesta k nim vedoucí zpevněna hladkým asfaltem

Rybník, do kterého se jezdilo koupat celé město a okolí již plavce nezajímá

Stejně jako revoluce

Není-li na dotyk prstů, není-li na displejích mobilů a tabletů, není-li na žebříčku hitparád, stala se SAMETOVÁ REVOLUCE jen pohádkou pro dospělé a nesmyslem pro děti.

Samet je zvláštní látka

Na povrchu příjemný na dotyk a z rubu hrubý

Projíždíme-li prsty po povrchu vyvolává to v nás erotické představy a příjemné lechtání, vyhýbáme se dotyku s druhou stranou, která by mohla nás odvést pryč od slasti bytí.

Namísto slasti bytí, mohla by vyvolat u některých jedinců jen slast bití.

Dříve občanské průkazy dávaly nám identitu a její důležitost doplňovaly stranické knížky.

Dnes důležitost je dána značkou mobilu a namísto podpisu slouží vlastní tvář.

Po vzoru Číny, zavádíme plošné sledování pro ochranu lidu, kamery s příslušnou dávkou umělé inteligence čtou z výrazu tváře skutky a předvídají to, co bude následovat. Namísto svobody, dostáváme okovy, a ještě radostně tleskáme rukama plnýma displejů nad dokonalostí darů.

Dnes je tomu třicet jedna let a v uších mi zní píseň neznámého vojína

Není sama, je jich víc a mně před očima běží obrazy země, která po čtyřiceti letech nesvobody procitla, aby se po třiceti do ní opět vrátila. Namísto zad ohnutých těžkou prací, skloněné hlavy, unavené prsty a oči od modrého štěstí mobilních terminálů na radost.

Nedostatek síly na život nahrazujeme vítězstvími na obrazovkách a namísto pohybu, ležení na gauči s kritikou odborníků na všechno a všechny.

Vždy máme pravdu, i když víme, že je to lež

A zemi zas vládne