Svět(l)u Vstříc

Každý nový projekt začínám návštěvou místa, kde bych měl pracovat a přinášet užitek. Každé je jiné, a to i jedná-li se o společnost, či korporaci s vícero pobočkami. Všude jsou totiž jiní lidé a skutečnost, že mají na vizitkách stejné funkce a tituly nehraje v onom rozlišení, žádnou roli.

Většinou navštěvuji místa, kde si již neví jejich obyvatelé rady, či snad by stálo za to tento stav upřesnit. Výkonní pracovníci a tím myslím dělnické, manuální a někdy i administrativní pracovníky, často ví, co je třeba, a snaží se to i sdílet svým nadřízeným, ale ti jim často zapomínají, či podvědomě nechtějí, naslouchat.

Copak podřízený může vědět něco lépe, než nadřízený?

Copak nestraník může radit soudruhovi?

Copak mechanik může radit pilotovi?

Copak dítě může radit dospělému?

Budete se divit, ale správná odpověď na všechny otázky vyslovené výše je odpovědí kladnou.

Mohou a často to i dělají, ovšem bez velkého ohlasu.

Začnu-li posledním dotazem, pak naprosto jasnou odpověď dala Greta Thunberg na klimatické konferenci COP24, která se konala v Polské Poznani v loňském prosinci.

Je smutné, že až na jeden článek, téměř nikdo v tuzemsku o řeči této školačky, která je nyní ve věku mé dcery neinformoval. Nikdo video nepřeložil do češtiny a jediné komentáře, které se objevily pod článkem, poukazovali na to, že je „mladá a pitomá“.

Nevím, kolik komentujících si poslechlo řeč, kterou pronesla, a nevím ani, kolik posluchačů pochopilo její obsah, který se nemusí skrývat za dlouhosáhlými prohlášeními, ale stačí mu necelé tři minuty na to, aby ukázal skutečný stav věcí.

Děti učí dospělé a Greta ukázala, že to jde.

Jestliže může radit dítě dospělému, proč by nemohl radit dělník řediteli. Na rozdíl od něj má totiž k práci blíž, má ji často na dosah a to každý jednotlivý den pracovního týdne, který často (ne však z důvodů špatné fyzické práce dělníka), ale špatné práce jeho nadřízených a ředitelů, protahuje se daleko za standardní pracovní hodiny a čas.

Jak vidíte v názvu, často stačí jedno písmeno a význam slova, či slovního spojení je naprosto odlišný.

Všichni bychom chtěli jít vstříci světu a namísto toho to vypadá, že přivítáme dříve světlo.

Chceme jít vstříc a čekáme na peronu s netrpělivým pohledem na ručičky hodinek a displeje našich chytrých telefonů a ptáme se sami sebe kdy už konečně dorazí. Kdo má na něj čekat. Copak si svět myslí, že jsme tu jen pro něj?

A když je už nejhůře, pak zapojíme Alexu, či bratra Googla a zjistíme, že náš problém dokáží řešit jiní. Nejsou sice levní, ale za to seznam referencí je delší než pokladní lístek čtvrtečního nákupu v Kauflandu.

Tak do toho jdeme.

Objednáme experty a oni, často po analýze zjistí, co je třeba a poradí, že se máme začít chovat jinak.

A my s velkou slávou a s výrazně prázdnějším kontem budeme sdělovat pracujícím to, co oni v rámci svého platu často sdělovali nám již dávno.

Rozdíl v tom je.

Několik nul na měsíčním hodnocení.