Velké peníze malých Prezidentů

Na začátku roku 2020 se v tisku objevil článek, který mne na místo do budoucnosti přenesl několik let do minulosti. Udělal to zhoupnutím houpačky času s takovou razancí, až se mi samotnému zatočila hlava a já se musel na chvíli posadit, abych ji zklidnil.

Tímto článkem jeho autor Ondřej Koutník na serveru www.seznam.cz rozebírá absenci slibovaných čínských investic na území našeho státu. Investic, které slíbil český prezident. Článku dal chytlavý název, respektující SEO.

Nalijí sem miliardy snil Zeman. Čínská banko o Čechy nestojí.

Článek je napsán svižným tempem a dobře se čte, autor umí psát pro masy.

Co mne zaujalo, nebyla skutečnost, že u příjmení prezidenta schází titul, kterým se už nikdo nezabývá, ale druhá část nadpisu hovořící opatrně o čínské bance.

Vypadá to, jako kdyby autor nechtěl urazit

Mohl by totiž narazit

Přeci jen někdo ho platí.

V každém případě závrať, o které jsem hovořil přišla proto, že jsem mezi řádky objevil svá vlastní slova psaná jen o chvíli dříve, 25.12.2016. Můj článek nesl jiný název

Jmenoval se NOVÝ STÁTNÍ SVÁTEK a byl jen o několik dní později doplněn druhým, který na začátku roku 2017 hovořil o vzniku TŘICÁTÉČTVRTÉ PROVINCIE.

Oba mé články vyšly na serveru PARLAMENTNÍ LISTY v době, kdy jsem na jiné svobodné blogovací platformě iDNES zjistil, že svoboda slova má různé podoby a má představa se neshoduje s tou, majitele platformy. U Parlamentních listů toto zjištění přišlo mnohem rychleji, protože učit se chybami a z chyb nejen cizích, ale i vlastních, je základem zdravého rozvoje.

I přesto, či právě proto, nepovažuji krátké intermezzo v dalším (ne)svobodném prostoru, za chybu.

V době, kdy jsem tam psal tak vyšlo několik desítek článků, které, stejně jako dva, na které odkazuji, stojí za otočení, i když bude doprovázeno závratí.

Čínská strana představuje stranu, která se naučila, že peníze jsou mocnější než zbraně a svého prozření hojně využívá k vytváření novodobých vazalských vztahů v mnoha regionech Země.

Díky své dlouholeté práci v oblasti prevence plýtvání tak mám možnost navštěvovat místa, kde čínské investice působily a někdy ještě působí, abych zjišťoval, že peníze se dají plýtvat ve velkém a snaha není jejich plýtvání omezit, ale zvýšit a tím zvýšit i závislost na nich.

Zjistil jsem, že závislým se nestává, ten, kdo dává, ale ten, kdo bere.

Z natažené ruky vezme si i dvakrát, hlavně když je to zadarmo

Co na tom, že nemá dva žaludky a polovina se zkazí, vezme si příště i třikrát a nechá zkazit tři čtvrtě. Nárůst závislosti narůstá s růstem prostředků.

Čínská a Česká mentalita mají mnoho společného

Jednou z věcí je závist, druhým je schopnost improvizace.

Čím se však liší, je to, že Češi ještě neztratili schopnost přemýšlet a hlavně, že se stále ještě, tak dlouho po Sametové Revoluci, bojí mluvit k věci, bojí se otázek, stejně jako odpovědí, a proto raději mlčí, či donekonečna protestují nedodávajíce žádné řešení.

Číňané nemlčí, nechávají promlouvat své peníze a výrobky, které nedodávají po kusech, ale milionech kusů s cílem splnit politické zadání strany a vybudovat závislost.

To se podařilo a daří nadále

Tak komu půjčí zítra na lepší budoucnost?