Venku letěla moucha

0 Komentářů

Je Krásně. Slunce svítí, a i když je chladněji není důvodu proč nepracovat při otevřeném okně. Minimálně chvíli, než mne smog z projíždějících vozů rozpláče a bude se mi chtít kašlat. Pak bude lepší pozorovat krásu přes zavřené okno.

Ti, co mne znají a byli v mé Pracovně moc dobře ví, že nejen pes vchází a odchází i tam, kam dveře nevedou. Zatímco kočka to zvládne dírou, pes preferuje okno. Já též, vycházím jím na malý balkon u pracovny. Na prostor, který vznikl dlouho po postavení domu a byl určen jako vrátnice pro kontrolu příchozích.

Tato funkce mu zůstala

Funkci zelené střechy, přidal jsem sám.

Na střeše roste tráva v plastových bednách a mezi nimi začínají se pnout i první pruty spojující horizontálu s vertikálou. Živý plot, jenž jak doufám, poroste zdravě do výšky a změní výhled z okna i z mostu.

Co na to památkáři?

Netuším

Věřím, že se nikdo ze čtenářů nediví nadpisu.

Není proč. Popisuje nejlépe to, co se právě děje

Je to zvláštní, jak obyčejná věc může být zvláštní. Hlavně po době, kdy hmyzu opět výrazně ubylo a lidé namísto, aby na něj nadávali sdílí si fotografie, motýlů, včel, much i mušek, aby dokázali, že u nich hmyz ještě nevymřel.

Nedostatek včel začali pociťovat nejen sadaři, ale i zemědělci.

Nedostatek žížal snaží se nahradit ještě výkonnější širokopásmovou smrtí jež zachránit má život.

Venku létá moucha a já se dívám, jak odpočívá na truhlíku, v němž kos udělal si hnízdo bez starosti z toho, že mu jej vybere kočka. Až k trávě přibydou keře, věřím, že života bude víc. Možná, že se podaří vypěstovat zahradu plnou zpěvu a pohody. To vše vprostřed města, vedle mostu s grantem na nekonečný proud.