Vítejte v Kocourkově

Když jsem se rozhodl napsat poslední srpnový příspěvek, který vychází na pondělí, stále dokola mi hlavou běželo slovo KOCOURKOV. Souviselo to s komentářem, který jeden z mých obchodních partnerů umístil pod jedním z mých příspěvků na LINKEDIN

Napsal „ZLATÝ KOCOURKOV ……“

Nic víc, nic míň a pomohl mi si uvědomit jednu zásadní skutečnost.

Na rozdíl od Kocourkova totiž v zemi, kde žiji, a nejenom tam, politici těm kocourkovským nesahají ani po kotníky, na rozdíl od nich totiž nikdy nepřechází od slov k činům.

Ano, je to skutečně tak

V Kocourkově, dohodnou-li se na něčem radní, udělá se to.

V Parlamentu, Vládě, Kongresu, na Shromáždění valné rady OSN, či Sovětu, je jediným výsledkem zapsání do análů a moudrých knih a tím činnost končí.

Když jsem začal psát tento příspěvek, chtěl jsem jej doplnil originálním zdrojem, který dle mé mysli přinesl pan Ondřej Sekora, bohužel jsem si nepamatoval celý název knihy, proto jsem zadal do vyhledávače slova „ U NÁS V KOCOURKOVĚ“

Překvapenější s výsledkem jsem býti nemohl

Namísto dětské knihy, drama

Filmové drama obsazené hvězdami, které bych v něm nečekal.

Jan Werich, Jindřich Plachta, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta, Jaroslav Marvan. Skutečná Herecká Elita a to nejen doby, kdy film vznikl, tedy roku 1934.

Kniha, kterou jsem měl s Kocourkovem spjatu já sám, vyšla o 13 let později, v roce 1947 a dá se tedy předpokládat, že její autor, Ondřej Sekora ji psal za druhé světové války.

Ovšem internet vydal ze svého archivu mnohem více a už jen pohled do wikipedie ukazuje, že prostředí a vjemy, které se ke KOCOURKOVU váží, nejsou jen lokálním jevem, ale objevovali se a objevují se globálně, jen nesou jiné jméno. Evropské písemné záznamy sahají zpět do 17 století, já však věřím, že ve skutečnosti, jsou mnohem starší a je možné je najít nejen v Evropě, ale na všech kontinentech.

Kocourkov totiž představuje absurditu moci. Absurditu za jejíž kritiku často následovala smrt, a proto bylo nutné ji uzavřít do podoby hříčky, komedie či pohádky, do podoby dramatu tak abstraktního, že hlupáci se budou popadat za břicho a těm, co pochopili, bude běžet po zádech mráz.

Po dlouhou dobu hledám pro své blogy a knihu světa bez odpadu a plýtvání vhodná slova. Zaznamenávám události abych je následně převedl na papír. Vytvářím výrobky, abych dokázal, že jejich vznik není podmíněn penězi, ale jen skutečnou snahou je vyrobit.

Měním zaběhnuté dokazujíce, že změna není bolestivou křečí a utažením okovů kolem krku otroka, ale jejich rozbitím na cestě jejímž výsledkem jímž je a bude místo vhodné pro život, ne pro smrt.

Dnes žijeme v Kocourkově proti kterému Hulvákov je rájem.

Přitom ke změně, stačí tak málo, následovat radu Prokopa Chocholouška a jeho hrdinů a věci, o kterých se jen mluví prostě udělat. Jen tak se totiž dojde ke změně, kterou většina žádá, a jíž se jen hrstka bojí.