Ráno bylo příjemné, a vstával jsem s pozitivním pocitem z dobře vykonané práce. Včera jsme měli oslavu a vzhledem k jejímu průběhu jsem věřil že se věci obrací k lepšímu. Šéf, resp. šéfka se ke mně měla jako již dlouho ne a proto jsem nemohl dospat. Letím na pracoviště a tiše si pískám
Na pracovní desce mne čeká překvapení. Malá bílá obálka. To je celá ona, pomyslel jsem si, než by mi odměnu předala osobně, raději ji nenápadně nechá na stole. No nevadí, úmysl je důležitější. Pokládám nohy na stůl, otevírám obálku, a je v ní jako obvykle jeden složený list papíru. I přes sklad vidím obvykle stručný text. Před rozložením sahám po nápoji, první lok a..
Cože? Nevěřím vlastním očím. VÝPOVĚĎ. OKAMŽITÁ!
Kdybych neseděl tak s sebou asi seknu. Věděl jsem že je ekonomická situace těžká, ale proč já? To přeci není možné, To nemůže, To nemůžou.
Když naberu dech, čtu dál.
Na vyklizení a opuštění pracoviště máte 30 minut. V případě nedodržení budete vyveden. Odchod povolen jen s osobními věcmi.
Datum, Podpis, Razítko
V hlavě se mi všechno motá. Musí to být zlý sen. Potřeboval bych aby mne nikdo štípl, ale nikdo není v dosahu. Pomohu si alespoň pořádným promnutím očí, ale text zůstává nezměněn. Na druhou stranu, co je psáno to je dáno.
Vstávám od stolu, před odchodem ještě umísťuji na kopii stručné PŘEVZATO, podpis, a jdu si sbalit. Nedá mi to ani moc práce, těch pár švestek co jsem si s sebou bral je sbaleno jedna dvě. Tajně jsem si vzal firemní šroubovák, ale mám obavu že na použití nebudu mít dost času. Ještě ustelu a jdu.
Naposledy si prohlížím cestu a stěny kde jsem strávil příjemný rok života. Jdu k výstupním dveřím. Rád bych se ohlédl, ale jsem přeci chlap.
Ještě v předsíni jsem si vzpoměl na firemní jmenovku. Pokládám ji na stolek u dveří. A jdu ven, ani si neuvědomuji jaká je zima. Sem přece chlap.
Firemní jmenovka: Jiří Peška – Astronaut, ISS
P.S. Povídku Výpověď jsem napsal 5.04.2010, mezi datem její publikace a dneškem stojí 10 let, věřím však, že se Vám bude líbit stejně jako vašemu o deset let mladšímu já.