Z odpadáře na Odpadáře – Změnu nečekejte

V rámci minulých let a roku letošního jsem byl několikrát přizván na podporu projektu v němž mělo dojít ke změnám v odpadovém hospodářství klientů. I přesto, že klienti chápali myšlenku prevence vzniku odpadu, rozhodli se dle ní postupovat jen u zlomku komodit a zbytek řešit

výměnou odpadové společnosti.

Rozhodli se k tomu i přesto, že jsem indikoval velkou pravděpodobnost zachování špatného stavu, jen pod jiným jménem. Ve 100% případů se tak stalo, v 50% došlo ještě ke zhoršení původního již tak katastrofického stavu.

Dobrý příklad může poskytnout město Plzeň, které sice samo o sobě by nemělo být samostatným průmyslovým subjektem, ale jeho chování se tomu blíží. Město se v rámci posledních voleb, v hlasech politiků, kteří chtěli být zvoleni, a nakonec i byli, slibem zavázalo k tomu, že zlevní pro občany náklady na svoz odpadu na polovinu. Výsledkem je dvojnásobná cena. Zároveň se hovořilo o systémové změně. Ta proběhla přejmenováním staré nefunkční firmy na novou a přemalováním aut a přelepením samolepek na odpadkových koších na nové ekologické, zelené s nápisem Čistá Plzeň.

Od té doby se vybudovalo několik podzemních kontejnerů, a kontejnery se začali po několikaměsíčních problémech vyvážet častěji, a to často dvakrát rychleji než byly naplněny a odpadová auta můžeme potkávat v roce 2017 s novým nápisem

ODPAD ZDROJEM

Změna přinesla jednu jistotu. Odpadu bude pořád víc a s objemem i porostou i prostředky, které občané a společnosti budou platit za to, aby skládky v okolí mohly ještě více růst, či se jednoho dne mohla plnit i ústa miliardové spalovně v Chotíkově, která již řadu měsíc jede „ve zkušebním provozu“ a není schopna vyrobit teplo a energii ani pro sebe, natož pro své okolí.

V politice se tomu říká převléknutí kabátu, ovšem v průmyslu jsem na správný výraz zatím nepřišel, snad setrvačnost, či možná udržitelnost. V druhém případě však výraz definuje naprosto něco odlišného a to, jak udržet rostoucí trend objemu odpadu a tím i zisky z něj (samozřejmě z pohledu odpadové společnosti). Pro klienta to bude znamenat náklad, s přechodem na jiného partnera možná náklad krátkodobě nižší, ale pořád náklad.

Při rozhodování o změnách souvisejících s tímto segmentem, který je shodný pro všechny druhy podniků je nutno si výše uvedenou skutečnost uvědomit a pochopit fakt, že předmětem podnikání odpadové společnosti, bez ohledu na její jméno, či velikost, je odpad. V principu to znamená, že čím více ho bude, bude společnost, která se o něj bude „starat“ výdělečnější. Svůj zisk si dokáže vydobýt na mnoha frontách a není třeba se obávat, že by zašla na úbytě při poklesu objemu prostředků od jedné strany, dostává je totiž z mnohem více stran, a to bez ohledu na fakt, že namísto čisté stopy, zůstává za ní stopa hodně páchnoucí a špinavá stopa zatlačená nevratně do zemského povrchu.

Skutečnost, že se tak neděje jen u nás ukazuje mimo jiné ve svých článcích i prezident Antonis Mavropoulos, odborník, zakladatel webu a iniciativy WASTELESS FUTURE, který se v loňském roce stal prezidentem ISWA, což je mezinárodní odpadová organizace, která dle mého názoru tímto krokem znemožňuje, či zpomaluje Antonisovu práci tím, že mu jako prezidentovi naplánovala jednání tak ostře, že na psaní a aktivity tvorby bezodpadové budoucnosti nemá čas. Práce je to samozřejmě oficiální a placená a věřím, že získané prostředky použije Antonis po ukončení této pozice, na další rozvoj svého projektu, který je blízký tomu mému.

V několika svých článcích a prezentacích Antonis použil výraz WASTE CRISES, nebo-li odpadová krize a je zajímavé, jak odlišně se na tento výraz dívají sami odpadové společnosti a pak zbytek světa, včetně jejich klientů s průmyslové, i neprůmyslové sféry a samotných obyvatel.

Zatímco ti první (odpadové společnosti) hovoří o krizi ve smyslu potřeby více dotací, a peněz, technologií apod., aby svou práci stíhali, hovoří ti druzí o narůstajícím nepořádku, který i přes nárůst prostředků investovaných právě do první skupiny, kontinuálně roste.

Zastavit oba trendy jde jen jedním způsobem, systémovou změnou, kdy namísto „managementu“ odpadu, se začne jeho vzniku předcházet a že to jde Vám mohou potvrdit všichni, kdo se odpadovými společnostmi nenechali „přesvědčit“, že ony to budou dělat lépe.