Ztráty a Nálezy

Dnes jsem dostal informaci o nálezu. Nelezeno bylo to, co bylo ztraceno. Ztraceno v překladu, dalo by se říci. Šlo o dodávku urgentních dílů do výroby na projektu, jehož příprava trvala neuvěřitelné 3 roky a ztracený díl byl posledním, instalovaným a samozřejmě nutným dílkem mozaiky.

Zásilka se ztratila na cestě

Ztratila se ze systému spediční firmy

Nebyla ve skladu

Nabyla na cestě

Nebyla nikde

A přesto se nám ji, po vyvolání vln na všech oceánech, podařilo dohledat a příběh dalšího z projektů, který mění svět, a to nejen logistiky a výroby, bude mít dobrý konec.

Tento příběh je však jen jeden z mnoha

Každý den, každou minutu totiž něco ztrácíme a něco nalézáme a když ztracené nenalezneme my, nalezne ho často někdo jiný. Zajímalo by mne, zda-li někdo nalézá i ztracený čas.

Ten o kterém tak krásně a dlouho mluvil pan Čáslavský, filmový historik, jehož pořady měly by po zásluze být součástí zlatého pokladu naší filmografie a historie.

Při otevření tématu času si vždy vzpomenu na knihu, kterou jsem dostal jako dítě knihy milující, jmenovala se DĚVČÁTKO MOMO A UKRADENÝ ČAS, její autor Michael Ende, jako by svým jménem předurčil, o čem příběh bude. Doporučuji si Vám ho přečíst, a to bez ohledu na Váš věk a klidně ho číst i svým dětem ještě, než se naučí číst samy. Budou-li totiž znát hodnotu času již od svého dětství, vyroste z nich doufám více těch, kteří nebudou časem plýtvat, a to ani tím svým, ani cizím.

V tyto dny mě stále na internetu a sociálních sítích pronásleduje reklama společnosti VODAFONE, která říká, že chcete-li být úspěšní a šťastní musíte být neustále připojeni k datové síti. Proč? Copak kapky štěstí stékají po neviditelných drátech, či se snad úspěch měří objemem spotřebovaných dat?

Včera jsem psal o rozdílu objemu dat natáčím-li na video tmu, či když natáčím obraz.

Je to nesrovnatelné, a to i přesto, že objektiv i telefon jsou shodné

Jediné, co se změnilo byl čas, resp. doba ve které byl záznam pořízen.

Nikdy jsem v opravdové kanceláři ztrát a nálezů nebyl.

Ztracené jsem považoval za definitivní

A doma, či v pracovně, jsem většinou dokázal obé naleznout. Stačilo k tomu jen píli a trpělivost, obého mám dostatek.

Dne 21.11.2019 ztratilo 400 lidí po celém světě chuť k jídlu a začali držet hladovku za klimatické změny. Když jsem se o tomto nápadu dozvěděl chtěl jsem se zeptat, zda-li by nebylo účinnější změnit své chování tak, aby bylo příkladem ostatním a nemyslím, že hladovka k představě budoucího života patří a to na rozdíl od toho současného ve kterém i přesto, že dle oficiálních informací více než půl miliardy lidí a z toho více než 150.000.000 dětí trpí hlady, se vyhodí 75% sklizně dříve, než se dostane do druhého kroku výroby.

Já sám přestal z ekonomických důvodů jíst tři jídla denně již před několika lety a podívám-li se zpět na své zdravotní záznamy zjišťuji, že to byl jeden z nejlepších kroků, které jsem mohl učinit. Nebyl jsem totiž od té doby téměř nemocný, což může i nemusí souviset s trvalým omezením příjmu potravy.

I když bych si dnes mohl většinou oběd dovolit, neláká mne to. Tělo to nevyžaduje a když se náhodou najím (což pro mne není problém) například při obchodním jednání, či v kantýně klientovi továrny, pak jsem velmi unaven potřebuji na 10-20 minut zavřít oči a regulérně si zdřímnout.

Nalézám tak ztracený čas, nebudu však nikomu tvrdit, že svůj čas ztrácí, či plýtvá shodně, každý z nás totiž je a bude jiný a v tom je krása člověka, tvora jenž ještě nesjíždí z výrobního pásu továrny na život.