1-11-18-475

Každé číslo má svůj význam. Mnohá mají i hodnotu a pro mne je důležitá nejen hodnota množstevní, ale i estetická. Po pěti letech činnosti související s prevencí vzniku odpadu a plýtvání se mi konečně podařilo dopočítat s jakým objemem prostředků lze počítat.

Mnoho klientů, se kterými mám možnost pracovat, nahlíželo dlouho na udržitelnost, jako na nákladovou položku, na položku, která nemá návratnost. Po jednáních, a hlavně po společně realizovaných projektech, jsou systémová prevence vzniku odpadu a s ní i PRŮMYSL 5.0 vnímány odlišně.

Namísto pravidelných výdajů, totiž nesou pravidelné zisky a nejenom to.

Skutečnost, že se firmy učí prostřednictvím svých zaměstnanců neplýtvat a negenerovat odpad jim umožňuje indikované úspory využívat nejen jednorázově, ale dlouhodobě, a to navíc v rostoucím objemu.

Zatímco v prvních letech mé činnosti, klienty zajímala měsíční a následně i roční částka úspor, začali se zajímat po několika letech o tří, pěti a někteří dokonce i o desetiletý objem úspor, a případných výnosů, které jim systémová prevence vzniku odpadu přinese.

Díky navazování dlouhodobých vztahů a cíli stát se partnery na jedné cestě, se nám otevřela možnost ověřovat si predikce v praxi a zpětně je analyzovat.

Výsledky nás všechny příjemně překvapily, protože se ukázalo, že predikovaný nárůst úspor v objemu 10-15% je ročně překračován dvou až trojnásobně. V případě schopnosti klienta aplikovat získané znalosti v celém subdodavatelském řetězci pak ještě více.

Název dnešního příspěvku je jedním z mála ve čtyřleté historii blogu, kde není ani jedno slovo a sestává se jen z čísel. První tři indikují nejen datum vydání příspěvku, ale i skutečnost, že i po pěti letech je IBCSD LAB jedinou společností na světě, která SYSTÉMOVOU PREVENCI VZNIKU ODPADU v průmyslu implementuje. Jedenáctka koresponduje s počtem realizovaných projektů v tomto roce a osmnáctka odkazuje na skutečnost, že stačilo pouhých pět let, aby se z nově narozeného systému stal plnohodnotný člen dospělé společnosti.

Číslo 475, které číselnou řadu zakončuje, je ročním objemem prostředků, které systémová prevence vzniku odpadu dokáže ušetřit.

Tedy ne tak úplně.

Ještě schází doplnit maličkost, pár nul, které všichni přehlíží

475.000.000.000.000

A přidáme-li k nim cenovku s uvedením měny

USD

pak stává se z nezajímavého čísla údaj, kvůli kterému stojí za to vzít telefon a ptát se „KDY MŮŽEME ZAČÍT?“

Tuto otázku však již nepokládají ředitelé továren, šéfové skladů, či vlastníci obchodů. Pokládají ji Banky, pokládají ji majitelé společnosti COCA-COLA, ASAHI, SKY, DHL, investoři. Pokládají ji vlády.

Pokládají ji ti, pro které miliony jsou pro svou zanedbatelnost, mimo zorný úhel pohledu, ale 12 nul otevírá oči a dveře. Myslím, že to souvisí i s tím, že se systémová prevence vzniku odpadu a plýtvání stává devatenáctkrát výnosnější, než se oficiálně udává výnosnost pátého nejprofitabilnější průmyslové odvětví světa – odpadový průmysl. A i když vezmeme údaj neoficiální, který je pětinásobkem toho oficiálního, protože šedá ekonomika a absence transparentnosti jsou tím, na čem odpadový průmysl staví, je to stále zlomek toho, co lze skutečně získat.

Věřím, že nyní bude mnohem více těch, kdo budou raději generovat profit, místo odpadu.