1 : 3

Ve svém životě i práci se nesnažím lidem a firmám doporučovat věci a procesy, které bych sám nevyzkoušel. Některé zkoušky jsou atraktivnější (NOKIA 6310i), některé jsou atraktivní méně a některé téměř neviditelné.

K těm posledním patří zkoušky probíhající mimo pracovní prostor.

K nim patří i test změny chování jedince a rodiny.

Dobrým prostorem, kde se dá podobný test provést je většinou rodina vlastní a může být i širší. Krásný příklad dává BEA JOHNSON, která do svého ZERO WASTE stylu života zapojila svou rodinu a příklady z praxe šíří nejen při svých přednáškách po světě, ale i na stránkách www.zerowastehome.com

Již po několikáté jsem se rozhodl že porovnám spotřební a konzumní chování své rodiny v době, kdy je pohromadě a v době, kdy jsem doma sám, a to na období jednoho týdne

Jak znám z prostředí podnikání, vybral jsem si některé položky a procesy, které jsou sledovatelné a můžete je stejně efektivně aplikovat doma i vy sami. Zde tedy přehled položek, které jsem sledoval

• Spotřeba toaletního papíru
• Počet spláchnutí toalety
• Objem teplé vody ohřívané bojlerem v režimu nočního proudu
• Objem času zapnutého televizoru
• Počet spotřebovaných rolí jednorázových papírových utěrek
• Počet spotřebovaných lahví balené vody¨
• Počet naplnění a vynesení odpadkového koše

Myslím, že tyto položky. Můžeme nazvat KPI, a jejich sledování se dá aplikovat v každé domácnosti, problém sice může být u bodu 2 a 3, ale budou-li správně nastavená pravidla, dá se soutěžit i mezi členy rodiny samotné, nejenom mezi rodinami.

Pro upřesnění nutno říci, že žiji ve společné domácnosti se dvěma ženami, manželkou a dcerou.

Nyní hurá na samotné srovnání a opět upozorňuji, že se jedná o období jednoto týdne, tedy sedmi dní

Z výše uvedeného je vidět, že chování jedinců může vykazovat velké odchylky. Neznamená to však, že nelze méně plýtvat, spíše naopak. Paní Johnson ukázala, že jsou-li členové ochotni táhnout za jeden bezodpadový provaz, může se stát tento provaz poutem nejen rodinných vztahů, ale i ekonomické nezávislosti, protože ve skutečnosti plýtvání začíná podstatně dříve než pochodem k odpadovému koši, začíná v mysli, plánováním a realizací kroků, které si člověk dopředu promyslel.

Vždy je samozřejmě snadné, danou aktivitu, či směr bojkotovat. Vyhazovat uvařené jídlo proto, že je to jídlo prostě blbé a ryba je cítit rybou, kmín kmínem a někdy, jen si to představte i maso masem.

Je snadné někoho naučit, že plýtvání je znakem luxusu a bohatí, ti na to mají, skutečnost, že bohatí často plýtvají méně, než chudí však ukazuje, že tento obrázek nebude zcela korektní.

Lišit se sice může cenová hladina, ne však přístup a tento je věcí výchovy.

Zkuste si u Vás realizovat stejný experiment, jsem zvědav, jak dopadnete.

Dejte mi pak vědět, kdo vyhrál, doufám, že SVĚT, protože naučíte-li se odpadům a plýtvání předcházet, pak jste udělali pro svět bez odpadů a plýtvání mnohem víc, než hlásají organizace, které ve svých výročních zprávách a prohlášení říkají, jak jim na světě záleží.

Zapomínají jen dodat, že tím míní, čím hůř, tím víc zisku.

To však už z mých blogů víte i Vy sami.