12.12.2019
Dnešní datum a přeci budoucnost. Za okny 34°C a uvnitř bytu se teplota dnes odpoledne vyšplhala na 28°C. Namísto ochlazení v kině rozhodl jsem se pracovat a psát. Psaní mi scházelo. Našel jsem v něm tolik zalíbení, že občasná absence je pociťována negativně.
Nevím, zda-li neschopnost psát je způsobena vykloněním se z okna času, či tím, že aktuálně nejsem napevno zařazen v žádném z projektů, jen některé připravuji. V pondělí budu mít vzácnou návštěvu na kterou čekám již čtyři roky, tak se na ni velmi těším.
Nebudu však prozrazovat více, aby z ní nesešlo.
Už když jsem studoval na střední škole, vyrážel jsem občas na kole do lesů a tam sedíce v mechu či na pařezu hrál na flétnu, kterou jsem dostal jako malý kluk a rok, či dva chodil i do Lidové školy umění, abych se naučil vše, co jsem už dávno zapomněl, věci, jako jsou noty, rytmy, pravidla, práci s dechem.
Nic z toho si nepamatuji.
Zůstalo mi však to nejdražší, schopnost vyjadřovat své myšlenky svou hrou.
Poprvé jsem to vyjádřil slovy 4.12.1989 ve třetí ze svých básní zaznamenaných v prvním, černém sešitě.
Dodnes to cítím stejně, a je zvláštní jak ani po třiceti letech bych neměnil ani slovo
FLÉTNY
Ano, mé flétny mají kouzelnou moc
Vždy když problém mám,
Zažádám je svými prsty o pomoc
A ony melodií svou
Dokáží to, co lidé nesvedou.
Mé flétny, ty nedokáží lhát,
Mluví vždy pravdu
Když melodii s mým srdcem
Mají hrát
Mé flétny, ty dokáží se se mnou smát
Ony dokáží táž slzy ronit
A se mnou trpce zaplakat
Ale i motýli po louce honit
A s mým srdcem láskou plát
A proto proč lidé
Nejsou jako flétny mé
Pak by byl svět můj
Šťastnější nad jiné
Je to velice zvláštní, kouzelné. Slova napsaná před třiceti lety zní mi jako bych je napsal včera a jediné co brání jejich digitální archivaci, je jejich digitalizace.
Přesně jako brání lidskému štěstí v PRŮMYSLU 4.0, či CHYTRÝCH MĚSTECH digitalizace obyvatel a pracovníků. Nic přeci není jednoznačnější než tento drobný krok pro lidstvo a velký pro člověka.
Je to jen jeden den, kdy jsem napsal do svého anglického blogu článek na téma CIRKULÁRNÍ EKONOMIKA A PRŮMYSL 5.0, reagující na akci nazvanou CIRKULÁRNÍ LEADERSHIP a organizovanou v Londýně nadací ELLEN MACARTHUR FOUNDATION, která si ve světě vydobyla pozici experta na cirkulární ekonomiku, stejně jako v tuzemsku učinil INCIEN (Institut Cirkulární Ekonomiky).
Jeden i druhý úspěšně medializovaný připomínají mi psa snažícího se urputně zachytit do zubů vlastní ocas. Zacyklení v kruhu, pochopili, že dokud nedojde ke změně, je přísun prostředků a popularity jasný.
Je jen otázkou, zda-li to je skutečně cíl, který měla cirkulární ekonomika dosáhnout.
Já věřím, že ne a proto nabízím pomoc zvanou probuzení, které však je zatím odmítáno a považováno za třídního nepřítele číslo jedna. Jako bych to už někdy zažil.
