30 bez 30 rovná se 0

Není to tak dlouho, kdy se mi dostal do rukou časopis FORBES a v něm žebříček českých podnikatelů nazvaný 30 pod 30. Jedná se o úspěšné muže a ženy, kteří narozeni v Čechách a na Moravě, berou svět útokem v mnoha oborech podnikání.

Někteří jsou v žebříčku proto, že si i za takto krátkou dobu dokázali vydělat dost na to, aby se stali členy klubu miliardářů, jiní však proto, že dělají věci mající smysl hlubší než suma na kontě.

V každém případě se mi dostalo toto čtivo pod ruku jen den poté, co jsem na další ze středních škol dostal možnost přednášet v rámci projektu MŮŽEŠ PODNIKAT. Že ho neznáte? Zkuste se zeptat doma svého středoškoláka, či středoškolačky, třeba Vám o něm něco poví a když ne, navštivte jeho stránky a uvidíte nejen Kdo, ale i Jak a Proč.

Na poslední otázku odpovím hned – NE PRO PENÍZE

Všichni, kdo přednáší, totiž přednáší zdarma

A při svých přednáškách nešíří své výrobky, ale podávají svědectví o tom, co je k podnikání vedlo, co je na cestě čekalo a jaké jsou výhody i nástrahy života „na volné noze“.

Tou střední školou byla Obchodní Akademie v Rakovníku, místo, kde jsem již měl tu čest jednou přednášet, bylo to před třemi lety. Protože je Rakovník blízko bydliště mých rodičů a dědečka rozhodl jsem se je vzít s sebou. Z důvodů dědečkovi nemoci, mohla nakonec jen maminka. Musím říci, že i tak jsem měl radost a byl jsem pyšný.

Ne proto, že žáci poslouchali, ani ne proto, že jsem dokázal mluvit plynule a srozumitelně, největší radost jsem měl z toho, že mi maminka, která více než 50 let učila v Mateřské škole řekla.

„Míšo, to bylo krásné, já jsem zase dostala chuť se učit“

To je ono.

To je to, co dává práci smysl. Měnit svět, měnit lidi a pomáhat jim nacházet to, co si ani neuvědomují, že ztratili na své cestě za penězi, úspěchem, tituly, či jen za přežitím ze dne na den. SMYSL ŽIVOTA.

Mamince se líbila nejen má vlastní přednáška, ale i přednáška pana Sineckého, popisujícího svou cestu k firmě, zabývající se daňovým a účetním poradenstvím.

Proč tuto zkušenost zmiňuji.

Při čtení uvedeného třicítkového žebříčku, všichni zmiňovaní a i samotný vydavatel zapomněli na maličkost, na kterou zapomíná většina investorů, politiků, koučů, trenérů, motivátorů a dalších. Nebýt lidí nad třicet, často 2x až 3x starší než ti, co jsou nominování a prezentováni, nebyl by nikdo z nich nejen na žebříčku, ale pravděpodobně by nebyl ani tento žebříček.

Kdo si pak myslí, že rodiče a prarodiče to měli lehčí, rád bych upozornil, že těmto se otevřela možnost podnikat až v době, kdy nejen, že překonali hranici dospělosti, ale často i hranici neznámého, kterým byla DEMOKRACIE, jejíž vstup do naší země umožnilo až spadnutí opony, které se říkalo železná.

Já sám jsem začal svou podnikatelskou cestu ve věku 42 let, tedy v době, kdy na všechny programy pro mladé podnikatele, kurzy pro začínající, mladé talenty a soutěže ROZJEZDŮ PRO HVĚZDY a mnohé další, bylo příliš pozdě. Jednou z prvních podmínek dosáhnutí na pomoc, je totiž mládí napsané v občanském průkaze a rodném listu a tam to moje, ač je uvnitř mne stále schované, nevyčtete.

Co na tom, že součástí cesty starších bylo krmení, výchova, zajištění mladších a k tomu ještě budování firem a živností a konglomerátů, stavění nástrojů, které nikdo nikdo neviděl a překračování klád házených pod nohy těmi, kteří změnou přišli by o bohatství získané na úkor zdraví nejen lidí, ale i planety na které žijeme.

Jsem zvědav, jak se trend bude vyvíjet dál, protože budeme-li se zaměřovat jen na ty 30 pod 30, mohlo by se brzy stát, s ohledem na klesající natalitu i mortalitu, brzy nebude koho na žebříček postavit, protože všichni už budeme moc staří.