4K

Zatímco dříve bylo důležité mít příležitost, či možnost sledovat dění ve světě mimo ten vlastní, je dnes kvalita obrazového signálu důležitější než obsah. Nové výrobky se nevybírají podle toho, jaký obsah budou přinášet, ale dle toho, jak duhová mají záda.

Obzvláště poslední položku zmiňovali všichni recenzenti mobilního telefonu HONOR 10. Vypadalo to, jako kdyby schopnost telefonovat, fotit, kvalita příjmu, uživatelské rozhraní apod. byly naprosto nedůležité.

Stejné je to nejen s výrobky, ale i s lidmi.

Hledíme na ně optikou jejich vzhledu, oblečení a hodnotou doplňků, které mají na sobě.

Při vstupu do firmy, či kanceláře, nejsou hodnoceny výsledky práce, ale design prostor a cena vybavení. Tento myšlenkový proces podporují soutěže a ceny např. KANCELÁŘ či ZASEDAČKA ROKU, v nichž realizátoři hodnotí si své realizace, aby zvedli vlastní cenu, bez ohledu na její smysl.

Právě smysluplná práce, resp. absence smysluplnosti, jsou však důvodem odchodů zaměstnanců, kteří postrádají důvod. Jen den před napsáním tohoto článku, jsem měl možnost shlédnout na facebooku (bez možnosti prolinkování) vidět video popisující zkušenost vojáka, mariňáka, který po odchodu z Armády šel pracovat do jednoho ze skladů AMAZON ve spojených státech.

Vstupoval tam s pocitem, že po absolvování vojenské služby, zvládne každou práci s přehledem. Ve skladu „s nejlepší pracovní atmosférou“ jak jej nazývá nejbohatší muž planety a jeho vlastník JEFF BEZOS, totiž nevydržel pracovat ani dva měsíce a mnohokrát, během této doby byl ve stavu, kdy chtěl spáchat sebevraždu.

Když jsem ho poslouchal, uvědomil jsem si, že důvodem nebyla ani tak fyzická námaha během desetihodinových směn, ani počet nachozených kilometrů, ale nulová, a to skutečně NULOVÁ svoboda rozhodování.

Jediným smyslem bylo naplnění přepravky zbožím, které se stále ukazovalo na displeji jeho skeneru.

Při sledování tohoto videa se mi vybavila vzpomínka na výběrové řízení ředitele skladu AMAZON v Čechách, do kterého jsem byl pozván a zároveň druhá na ředitele nově otevíraného japonského výrobního závodu v Plzni.

Obě jsem prošel

Obě jsem odmítl

Důvod byl prostý. V té době jsem již prvním, resp. druhým rokem podnikal a dělal práci, jejíž smyslem nebylo vydělávání více a více peněz, ale reální snižování objemů plýtvání v závodech klientů. Práce která dává smysl a vede k cíli, který jsem měl možnost definovat já sám, bez toho, aby definici ovlivňovali lidé, čekající jen a pouze vyšší a vyšší zisky.

Odchodem jsem totiž objevil, že Zlatohlávek, který navštíví Vaši kancelář, či Vám sedne na ruku při projížďce lesem, není obtížný hmyz, ale překrásný tvor, jenž má chuť k životu stejně jako radost z něj. Měl jsem možnost potkávat, a hlavně poznávat lidi s nimiž bych v běhu za větším obchodem neprohodil ani slovo.

Zjistil jsem, že než pravidelný oběd je důležitější vidět jak pod rukama vzniká výrobek, který udělá radost a myšlenky, které mohu sdílet jsou předkládány bez cenzury jiných.

Záleží však na každém na čem, či na kom, mu záleží, zda-li na věcech, či na životě ve všech jeho podobách.