Analýza diskuze

Včera vyšel v mém blogu příspěvek s názvem NĚMÉ TVÁŘE a tento vyvolal poměrně bouřlivé diskuze a naplnil mé e-mailové schránky komentáři. Jedni říkali, že se jich to netýká, protože jejich firemní kultura je jiná (otevřená), jiní přitakávají, že je to tak. Zajímavé je, že v několika případech se jedná o zaměstnance stejné společnosti, jen na rozdílných pozicích.

Právě tento fakt indikuje, že pocit je závislý na funkci.

Vzpomínám si na několik seminářů, konferencí a workshopů, kterých jsem se mohl v poslední době zúčastnit a byly zaměřeny na segment HR, neboli lidských zdrojů.

Co bylo všem vlastní, byla absence LIDSKÝCH ZDROJŮ.

Namísto nich, účastnili se jen jejich správci

A lidé, kteří jim poskytují nástroje pro správu.

Vím, že můžete namítnout, že i správce bývá spravován, což je pravda, ale jeho správa má většinou jiný charakter než ta u stovek a tisíců těch, které by měl spravovat sám.

Podívejme se na stát.

Ten jako správce spravuje již více než 76.000 LIDSKÝCH ZDROJŮ a s ohledem na nutnost represivní kontroly budoucího směřování k dobru, se dá očekávat, že množství bude v následujících dvou letech atakovat 100.000 osob.

Kdo je správce a kdo spravovaný? Kdo řídí a kdo je řízen? Kdo udává směr a kdo vytýčený jen následuje?

Právě k tomu slouží analýzy realizované analytiky a odborníky, kteří z veřejných diskuzí a opakovaných dotazů a vyplňovaných dotazníků říkají TO JE SPRÁVNÉ.

Nikdy není opomenuta zmínka, že podklady vzešly z diskuze a názorů a dotazníků stovek a tisíců náhodně potkaných v ulicích měst, či jejich továrnách a firmách.

Má to jen malý háček.

Absence reality, ne nepodobná prvnímu úspěchu politické strany ANDREJOVI NOVÝ OTROCI, resp. neuvěřitelnému úspěchu této strany v předvolebních průzkumech, k nimž stačil jeden jediný dotaz.

JDETE VOLIT?

ANO

Děkujeme!

A bylo hotovo.

Zatímco v Japonsku je nutné se ptát pětkrát PROČ, v Čechách analytikům stačí jeden dotaz.

Co na tom, že otázka nesouvisí s následným výkladem odpovědi, důležitý je výsledek, stejně jako tomu již jednou bylo v zemi jen o pár set kilometrů jižněji, kde „SI“ stalo se také stejným nástrojem zla (pardon dobra), jako na tuzemském tržišti, kde politici přišli si trhnout to nejlepší pro své děti a rodiče a nemají už ani potřebu to tajit.

Co je ke zvážení je snad už jen skutečnost, že zatímco v Itálii, měli lidé k dispozici jen noviny a slovo souseda, máme dnes nekonečně zdrojů, které bychom mohli využít, místo toho se jimi však raději necháváme zneužít.