Na kolejích

Je mnoho míst, kde se člověk nechce dobrovolně vyskytovat. Na kolejích v místě, kam se blíží vlak. Na silnici, kterou projíždí opilý řidič. Na skládce, kde široko daleko není nic než odpad. V nemocnici na operačním sále, či na hřbitově, v pozici nebožtíka.

Přesto se na nich můžeme objevit, či téměř jistě objevíme.

Opět jsem si to uvědomil, když jsem ráno, cestou do Pracovny, objevil tento obrázek.

Objevujeme se tam, kde nechceme

Objevují se tam i věci, které nechceme

A když v nich někdo objeví hodnotu, kterou jsme sami ztratili, křičíme, že je zloděj.

Když se v tuzemsku hovoří o odpadech, zazní v mnoha případech výraz recyklace a s ní, v přímém spojení, jméno firmy EKO-KOM, jejíž samolepky jsou, jedním z nejprodávanějších artiklů, a to i přesto, že jejich vytištění již stálo přes miliardu.

Jinak tomu není ani v tomto článku, kde se odkaz na stránky s krásnými grafy o schopnosti Čechů recyklovat odkazuje na to, že na hliníkové plechovky a obaly schází ta správná popelnice. S ohledem na hodnotu jejího budoucího obsahu myslím, že by mohly být vyrobeny ze zlata a brzy by si na sebe vydělaly, stejně jako ty plastové ve zbytku odpadové duhy.

Netajím se názorem, že RECYKLACE JE LEŽ. Ne její podstata, ale provedení v rukách odpadového průmyslu, ovšem nedávno jsem slyšel další názor, se kterým se mohu plně ztotožnit. RECYKLACE JE EKONOMICKÝ NÁSTROJ PODNIKÁNÍ A S EKOLOGIÍ NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO.

Je to skutečně tak a největší potvrzením je bezradnost odpadových firem, které dosáhly toho, že třídění většina národa, a to nejenom našeho, považuje za recyklaci, a po uzavření hlavního a postupného uzavírání dalších výkupních trhů, hází vinu na všechny ostatní, jen aby se nemluvilo o tom, že na vině je samotný odpadový průmysl.

Ministerstvo Žehu Primárního potvrdilo svým razítkem další konec

A další předsálí pekla stává se místem, kde bychom se nechtěli vyskytovat.

Stejně jako v Chile, kam už třicet let odváží za souhlasu vlád jedna z nejčistších zemí Evropy, své toxické jedy.

Je spousta míst, kde bychom byli raději než na místě, kde jsme teď, ale ještě více je těch, kde bychom býti nechtěli. O těch se nehovoří. Vytěsňujeme je z myslí a když se na nich, či v jejich blízkosti náhodou objevíme, říkáme si v duchu, či nahlas, tak ještě, že tam nejsem.

Sami jsme však jejich tvůrci

Nevědomky, před očima krásno, vytváříme ošklivo, které se nás netýká.

Zítřek je zářný, co se nám nehodí, pryč.

A to, co se nám hodí, nás dokáže dostat nad zákony, které platí jen pro chudáky, kteří ještě nedostali přidělená křídla a obchodní značku se jménem beztrestnost.

Stačí si ji jen koupit.