Aktuální vývoj v souvislosti s COVID-19 KORONAVIREM, mne nutí se vrátit k tématu a stejně jako v anglickém blogu vydaném 20. února 2020 se podrobněji podívat nejen na situaci samotnou, ale i na možnosti, jak jí bude možné v budoucnu předcházet, jako jedné z forem plýtvání.
Tento příspěvek píši v neděli 8. března 2020, v den, kdy se ve dvě hodiny v noci rozhodl uzavřít Italský premiér oblast se 16 miliony lidí do karantény. Jen pro představu je to o více než 50% více obyvatel, než má samotná Česká republika.
K rozhodnutí došlo i přesto, že počet nakažených zatím nedosáhl 10.000 obyvatel a úmrtí se drží pod jedním procentem z tohoto počtu.
Jedná se o stejný krok, který byl zvolen i v dalších státech, a to včetně ohniska v Čínském WUHANU.
Otázkou je, zda-li bude premiér Conti Wuhanský vzor i nadále následovat, patřilo by k němu totiž i embargo na negativní informace a s ním spojený náhlá pozitivní změna deklarovaná jako snižování počtu pacientů a úmrtí.
Problémem je drobnost, totiž to, že realita může být úplně jiná.
Základním problémem, který jasně indikuje, největší slabinu současných ekonomických systémů, není v samotné nákaze, ale v odhalení zranitelnosti globálně-ekonomického modelu závislosti na jednom zdroji.
Čína se během pouhých 20 let stala manufakturou světa
Vše pochází z Číny a to, co nepochází z Číny, je pravděpodobně také z Číny, jen se to na povrchu tváří, jak dovolují zákony a nařízení, jako kdyby výrobce byl například v Evropské Unii. K tomu stačí, pokud si dobře vzpomínám přidat jen necelých 20% práce (přidané hodnoty) na evropské půdě a z Čínského produktu je rázem evropský.
Ovšem toto platí nejen pro výrobky, ale i peníze a prostředky, jejichž provázanost je shodná
Již dávno totiž netečou bankami a účty peníze, ale jen jedničky a nuly.
16 milionu lidí v karanténě na jeden měsíc.
To vše bez vyřešení drobností jako – co budou jíst, pít, čím budou platit, topit, kde budou brát elektřinu, protože, je-li oblast v karanténě, pak není možné ani chodit do práce a vykonávat činnost, která vede k naplnění nejen kapes, ale i žaludků a základních lidských potřeb.
Politici svými plošnými, nepromyšlenými regulacemi, způsobí pravý opak a skutečně jen „WUHANSKÁ CESTA“ absence reálných dat a informací, může vést k pocitu zlepšení situace.
INDUSTRY 5.0 je postavena na třech principech – TRANSPARENTNOSTI, DĚLENÍ ZISKU A EFEKTIVITĚ
Aktuální vývoj ukazuje, že nástroji současného politicko-ekonomického vývoje jsou přesně opačné
Důsledkem jsou rozhodnutí, která v Itálii, stejně jako v tuzemsku a dalších regionech, povedou k faktickému zhoršení situace.
Jako jeden z největších problémů vidím skutečnost, že od počátku nebyla vůbec využita v reálu možnost moderních technologií a nedošlo ke skutečnému oddělení a rozdělení nakažených obyvatel od zdravé populace. PR v podobě postavení nové nemocnice pro 10.000 pacientů vyznělo do prázdna, stejně jako další kroky.
S ohledem na skutečnost, že v Číně, stejně jako dalších asijských destinacích bylo pro obyvatele normální nosit roušky v okamžiku, kdy byli nachlazení, jako ochranu proti šíření nákazy na ostatní, byly ulice najednou plné lidí s rouškami, které sice mohou omezit nakaženému v šíření nemoci, ne však zdravému v tom, aby se nenakazil. Tuto drobnost však nikdo důkladně nevysvětlil.
V běžném životě tak nebylo možné poznat kdo je a kdo není nakažený
Měření teploty na ulicích a vyřazování těch, kdo měli teplotu zvýšenou, mi též připomíná spíše PR, protože vyvolávaný stres, běžná chřipka, bolest zubů a další stavy, které teplotu zvyšují mohli snadno přivést do styku s nakaženými COVID-19 i další „zdravé“, kteří pak, po negativním nálezu, mohli nadále šířit nemoc, kterou se nakazili až po zákroku.
Počet úmrtí je dalším z aspektů postavených na absenci transparentnosti.
V žádné zprávě jsem se totiž nedočetl, zda-li dané osoba skutečně zemřela na následky nákazy koronavirem. Jediným údajem, který se sporadicky zmiňuje je věk zemřelého, kde by se dalo v mnoha případech úmrtí připsat, obzvláště pak u starých a slabších občanů, například selhání srdce z uměle vyvolaného stresu.
Podobných nejasností je podstatně více, proto nebudu nadále trávit čas jejich výčtem a podívám se na pandemii očima systémové prevence vzniku odpadu a plýtvání a pokusím se definovat správný postup, který by pandemii zabránil, či dokázal účinně zabránit šíření
Z pohledu logistiky, průmyslu a jeho procesního řízení. Je jedním z důvodů pandemického rozšíření absence systémového řešení a snahy odhalit kořenovou příčinu a najít řešení. Zatímco v průmyslu je tento stav na denním pořádku, protože od nápravy odvisí mnohokrát samotná existence, je v politice efektivita, či prevence tím posledním, co politiky zajímá.
I to je důvod k systémové změně, jejímž cílem není výměna jednoho drahého systému druhým, ještě dražším, ale skutečná systémová a funkční změna.
I politici by si totiž měli uvědomit, že nejdražší komoditou je čas a ten se nedá schovat na horší časy.